Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1022/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti P. F., zastoupeného Mgr. Alešem Nytrou, advokátem se sídlem Přívozská 703/10, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -923 ze dne 11. ledna 2019 a rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. -826 ze dne 8. srpna 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozsudků Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě ve věci rodičovské péče o nezletilou dceru narozenou dne 11. 2. 2005. Rozhodnutími těchto soudů měla být porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na rodinný život a právo na péči o děti podle a y.

2. Stěžovatel podal před okresním soudem návrh na výkon rozhodnutí o péči o nezletilé dítě, jímž se domáhal, aby soud matku písemnou formou vyzval k plnění povinností rodiče vyplývajících z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 6.1.2016, č.j. -258. Podle tohoto rozsudku byla nezletilá dcera svěřena do společné péče rodičů, přičemž matka dle stěžovatele nedodržovala předem ujednanou dohodu ohledně času a místa předání nezletilé. Později stěžovatel podal rovněž návrh na úpravu styku s nezletilou, neboť rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22.5.2017, č.j. -423, jímž byla nezletilá odňata ze společné péče rodičů a svěřena do péče matky, avšak styk s nezletilou soudně upraven nebyl. Podle stěžovatele matka této situace dle otce zneužívala a bránila mu ve styku s nezletilou. Stěžovatel rovněž podal návrh na snížení stanovené výše výživného.

3. Rozsudkem okresního soudu bylo řízení o výkonu rozhodnutí č.j. -258 zastaveno, byl zamítnut návrh otce na snížení výživného a na úpravu styku s nezletilou a bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Krajský soud, jakožto odvolací soud, následně změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o styku stěžovatele s nezletilou. Podle rozsudku krajského soudu je stěžovatel oprávněn stýkat se s dcerou třetí sobotu v každém kalendářním měsíci v době od 14 do 16 hodin. K předávání nezletilé dochází před místem jejího bydliště.

II. Argumentace v ústavní stížnosti

5. Stěžovatel má za to, že mu obecné soudy v řízení neposkytly žádnou ochranu, resp. jeho rodičovským právům. Ve styku s nezletilou je mu soustavně bráněno, což je ze strany veřejné moci krajně neetické. Okresní soud nestanovil stěžovateli žádný styk s nezletilou, čímž postavil stěžovatele do ponižující a konfliktní situace, kdy se musí schůzek dožadovat dcery, příp. dovolovat její matky. Okresní soud se dopustil hrubého porušení y, když bez dalšího přisvědčil tvrzením matky, která dceru v pubertálním věku proti stěžovateli popuzuje. Soud nerozhodoval ve věci nestranně, jeho snaha v řízení podpořit matku je více než zjevná. Dcera v řízení opakuje jen to, co po ní chce matka, bylo tedy na místě provést dokazování znaleckým posudkem, který by zjišťoval skutečné postoje a přání stěžovatelovy dcery.

6. Krajský soud stěžovateli styk s dcerou zúžil. Z jednání a výslechu stěžovatelovy dcery před krajským soudem vyplynulo, že nezletilá se toliko snaží zavděčit matce. I v případě, že by se jako pravdivé prokázalo vše, co o stěžovateli matka a dcera tvrdí, krajský soud neměl právo styk takto extrémně zúžit. Svým postupem soud porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces. Oba s dcerou bydlí na jiném místě a čas strávený jízdou pohltí významnou část doby, kterou soud pro jejich setkávání vymezil. Navíc v okolí bydliště dcery není místo, kde by společně mohli trávit čas. Rovněž krajský soud nekriticky přejal tvrzení matky bez toho, aby vyvinul snahu o získání objektivních informací. Z toho důvodu jsou nepřiměřené závěry krajského soudu o tom, že se stěžovatel dopouštěl chování, které hraničí s pronásledováním a v komunikaci se dopouštěl chování vykazujícího znaky psychického týrání.

7. Obecné soudy svým postupem popřely judikaturu Ústavního soudu, dle které by mělo docházet k co nejširšímu kontaktu dětí s oběma rodiči [nález

sp. zn.

ze dne 7. 11. 2006 (N 204/43 SbNU 279), nález

sp. zn.

ze dne 26. 7. 2016 (N 137/82 SbNU 207), nález

sp. zn.

ze dne 11. 10. 2007 (N 158/47 SbNU 63)].

III. Hodnocení Ústavního soudu

8. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozsudku obvodního soudu, proti kterému není přípustné odvolání. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

9. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

10. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

11. Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

12. Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval problematikou úpravy výchovných poměrů nezletilých dětí, včetně péče o ně. V této oblasti Ústavní soud postupuje zdrženlivě. Soudní rozhodování v rodinně právních věcech se totiž do značné míry odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, které je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Nelze však vyloučit, že obecné soudy ve svých rozhodnutích vybočí z rámce ústavnosti a poruší ústavně zaručená práva rodičů, dětí či jiných osob, zejména práva spojená s jejich rodinným životem či práva procesní povahy. Jen v takových případech je Ústavní soud povinen zasáhnout, po seznámení se s napadenými rozhodnutími však tento soud dospěl k závěru, že k takové situaci v nyní projednávané věci nedošlo.

13. Stěžovatel se ve svém návrhu domáhá zrušení výroku I. okresního soudu, dle kterého bylo zastaveno řízení o výkonu rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 6.1.2016, č.j. -258, jímž byla nezletilá dcera svěřena do společné péče rodičů. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22.5.2017, č.j. -423, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.11.2017, č.j. -500, bylo následně rozhodnuto tak, že se nezletilá z dosavadní společné péče rodičů odnímá a že se svěřuje do výlučné péče matky. V průběhu řízení o výkon rozhodnutí tedy bylo původní rozhodnutí změněno, resp. nahrazeno rozhodnutím novým. Tuto skutečnost stěžovateli okresní soud ve svém rozsudku vyčerpávajícím způsobem osvětlil a proti výroku o zastavení řízení o tomto návrhu ani stěžovatel ve svém odvolání nebrojil.

14. Z výše uvedeného pak rovněž vyplývá, že námitka nepřiměřeného zúžení styku s nezletilou krajským soudem je lichá. Nezletilá byla svěřena do výlučné péče matky a teprve krajský soud svým rozsudkem tento stav zvrátil ve prospěch rodičovských práv stěžovatele.

15. Pokud stěžovatel námitku směřoval k tomu, že již samotné stanovení styku krajským soudem nepřípustně zužuje jeho práva na styk s dítětem, Ústavní soud ani této námitce nemůže přisvědčit. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče svěřeno nebylo, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, a pečlivě uvážily, jaký výchovný model je pro dítě nejvhodnější, zda jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé péče rodičů, případně jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk nezletilého dítěte s tím rodičem, kterému do péče svěřeno nebylo. Úkolem soudu je snažit se nalézt zároveň takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v y. Posouzení všech výše uvedených rozhodných otázek totiž spadá primárně do kompetence obecných soudů, které mají povinnost vyložit, na základě jakých skutečností rozhodly tak, jak rozhodly, a toto své rozhodnutí také musí přesvědčivým způsobem odůvodnit. Z těchto mantinelů krajský soud nevybočil a ani dílčí části odůvodnění, které stěžovatel ve své stížnosti namítá, neshledal Ústavní soud nepřiměřenými vzhledem k provedeným důkazům a zjištěním, které v řízení vyšly najevo.

16. Pokud stěžovatel očekává, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu přezkumu, je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014

sp. zn.

(N 105/73 SbNU 683), nález ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

(N 176/74 SbNU 529) nebo usnesení ze dne 15. 3. 2016

sp. zn.

].

17. Prizmatem shora uvedeného tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozsudky okresního a krajského soudu nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele na rodinný život a péči o dítě či že by napadené rozhodnutí jakkoliv odporovalo nejlepšímu zájmu nezletilé dcery. Rovněž nedošlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

18. Rozhodnutí přezkoumávané Ústavním soudem upravuje péči o nezletilou v současnosti. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout toliko ve formě obiter dicta, že rozhodnutí obecných soudů o úpravě výchovných poměrů rodičů s nezletilými dětmi nemají povahu rozhodnutí "absolutně konečných", a tedy nezměnitelných, jak ostatně vyplývá i z , který změnu rozhodnutí podmiňuje "změnou poměrů". Ústavní soud toto hledisko zdůraznil např. v nálezu ze dne 26. 5. 2014

sp. zn.

(N 105/73 SbNU 683). Uvedené platí tím spíše, pokud obecné soudy svá rozhodnutí zakládají na okolnostech, jejichž změna je v budoucnu předvídatelná či alespoň reálně možná (věk dětí, nestejně hluboký citový vztah dětí k rodičům apod.). Ústavní soud doplňuje argumentaci tím, že pokud bude mít v budoucnu stěžovatel za to, že nynější způsob úpravy péče pro nezletilou není vhodný, nic mu nebrání v tom, aby se s takovým tvrzením obrátil na obecný soud. Ten dospěje-li k závěru, že jsou pro případnou změnu splněny nezbytné podmínky a že je to vhodné, potřebné a v nejlepším zájmu nezletilé, pak může péči o ni v budoucnu upravit také jinak.

19. Vzhledem ke všem shora uvedeným důvodům Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozsudky okresního a krajského soudu nebyla porušena namítaná ústavně zaručená práva stěžovatele. Podaná ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu