Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2819/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Havelky, zastoupeného JUDr. et Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem, sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 3. června 2019 č. j. -851, za účasti Okresního soudu v Liberci, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž ve sporu o náhradu škody porušením povinnosti právního zástupce v Liberci (dále jen " ") rozhodl, že v řízení se pokračuje (I. výrok), řízení se zastavuje (II. výrok) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. výrok až V. výrok). Stěžovatel se touto stížností domáhá práva na soudní a jinou ochranu zakotveného v d a práva na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Podle stěžovatele jde o vnitřně rozporné usnesení (I. výrok a II. výrok se údajně neslučují). Přitom jde o řízení, které trvalo přes 21 let a stěžovatel je zoufalý z celého jeho průběhu i výsledku; uvědomuje si podmínky přípustnosti ústavní stížnosti i možného výsledku, přesto požádal právního zástupce o sepis ústavní stížnosti, aby mu byl sdělen pohled nejvyšší soudní autority v České republice na jeho spor. Je přesvědčen, že umožnil žalovanému neustále oddalování a zdržování sporu tak, aby se konce řízení nedožil. Nakonec byl soudní spor ukončen v důsledku smrti žalovaného, který se v průběhu let zdárně zbavil veškerého majetku, takže po něm jeho dědici dědictví odmítli. Stěžovateli tedy zůstanou doslova oči pro pláč. Podává tuto ústavní stížnost, kdy má za to, že i konstatování nesprávného úředního postupu Ústavním soudem má smysl.

3. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je však nepřípustná.

4. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po procedurální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Z toho vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho pravomoci a působnosti zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

5. V posuzovaném případě je ústavní stížností napadeno v záhlaví uvedené usnesení okresního soudu, které v závěru obsahuje poučení o možnosti podat proti němu odvolání. Bylo tedy na stěžovateli, aby této možnosti využil a proti usnesení okresního soudu podal uvedený řádný opravný prostředek. Udělit výjimku z nepřípustnosti jinak bezvadné ústavní stížnosti a připustit ji k meritornímu projednávání lze za podmínek zakotvených v , stěžovatelova ústavní stížnost však žádné konkrétní tvrzení o jejich naplnění neobsahuje; délka řízení, či průtahy v řízení takovými podmínkami samy o sobě nejsou.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo [aniž by se mohl konkrétně zabývat stěžovatelovými námitkami - pouze k nim dodává, že I. výrok (jako rozhodnutí o vedení řízení) byl předpokladem pro pokračování řízení a formulaci II. výroku o jeho zastavení; nejde tedy o jejich neslučitelnost], než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle odmítnout jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. září 2019

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj