Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2316/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Slavia pojišťovny a. s., se sídlem Revoluční 1/655, Praha 1, zastoupené Mgr. Simonou Zörklerovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábřeží 139/57, Praha 5 - Malá Strana, proti části výroku I. a výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2019, č. j. -104, za účasti Městského soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní soud obdržel dne 16. 7. 2019 návrh stěžovatelky na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterým se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva a svobody ve smyslu a y, , , , odst. 3 d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Podstatou řízení před obecnými soudy byla žaloba vedlejšího účastníka o zaplacení částky 48 960 Kč s příslušenstvím, spočívající dílem v náhradě škody, která mu vznikla v důsledku dopravní nehody na helmě, a dílem za zapůjčení náhradního vozidla - motocyklu, neboť mu byl při dopravní nehodě jeho motocykl poškozen.

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 10. 2018, č. j. -71, byla výrokem I. žaloba vedlejšího účastníka zamítnuta a výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že je vedlejší účastník povinen zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení v částce 13 600 Kč.

4. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2019, č. j. -104, byl pod výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrzen a ve výroku o nákladech řízení změněn tak, že výše nákladů činí 1 200 Kč, v ostatní části výroku byl potvrzen. Výrokem II. bylo uloženo vedlejšímu účastníku zaplatit stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč. Odvolací soud neshledal náklady vynaložené na zastoupení advokátem účelnými, neboť bylo prokázáno, že žalovaná disponuje odborným aparátem. K odvolacímu jednání se nedostavila advokátka, ale zaměstnanec žalované na základě pověření.

II.

5. Stěžovatelka ústavní stížností napadá pouze nákladové výroky rozsudku odvolacího soudu, kdy má za to, že odvolací soud nesprávně postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ve spojení s , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, namísto aplikace ve spojení s , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

III.

6. Ústavní soud, jak již mnohokrát v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle y.

7. V judikatuře Ústavního soudu akcentuje doktrína minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, což vyplývá ze samotného postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. Tato zásada se o to více projevuje při rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy, které nelze stavět na roveň rozhodování ve věci samé. Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů, neboť se zde projevují aspekty nezávislého soudního rozhodování, a Ústavní soud proto není oprávněn v podrobnostech přezkoumávat jejich jednotlivá rozhodnutí. Ústavněprávního významu by náhrada nákladů řízení nabyla pouze v případě extrémního vybočení z obecných principů spravedlnosti, pokud by závěry obecných soudů byly svévolné nebo naplňovaly znaky přepjatého formalismu. Zásahy Ústavního soudu jsou v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení spíše výjimečné (např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001

sp. zn.

, nález ze dne 24. 5. 2001

sp. zn.

).

8. V posuzované věci, v níž ústavní stížnost směřuje pouze proti nákladovým výrokům rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2019, č. j. -104, Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

9. Odvolací soud ve svém odůvodnění argumentuje srovnatelností nálezové judikatury Ústavního soudu, podle níž lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby subjekty veřejného práva byly schopny kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musely využívat právní pomoci advokátů, s nyní posuzovaným případem. Tuto argumentaci nepovažuje Ústavní soud za zcela přiléhavou v kontextu s právním postavením stěžovatelky, avšak s ohledem na skutečnost, že jde o rozhodování o nákladech řízení, navíc ve výši blížící se hranici bagatelní věci (srov. ), tj. takové věci, která není způsobilá vážněji zasáhnout do majetkových práv stěžovatelky, resp. způsobit její existenční potíže, dospěl k závěru, že zde nejsou dány takové okolnosti, které by odůvodňovaly kasační zásah Ústavního soudu.

10. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení , tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2019

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu