Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2591/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Miškovičové, zastoupené Mgr. Věrou Novákovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Vrchlického 802/46, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -91 ze dne 15. května 2019, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a obchodní korporace RESIDOMO, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Gregorova 2582/3, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově (dále jen "nalézací soud") vyhověl žalobě z rušené držby ( a násl. ) podané stěžovatelkou a uložil vedlejší účastnici (žalované) povinnost (mj.) zdržet se rušení držby stěžovatelky (žalobkyně), kterého se vedlejší účastnice dopouští tím, že neprovádí opravy v bytě stěžovatelky, k nimž je ze zákona povinna, a neplní svou povinnost neprodleně opravit střechu na budově č. p. X, obec H., nad bytem č. XY, jehož nájemkyní je žalobkyně, a to v celém jejím rozsahu obvyklou střešní krytinou.

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením změnil rozhodnutí nalézacího soudu tak, že žalobu z rušené držby zamítl. Podle odvolacího soudu je rušení držby podle § 1003 obč. zák. nutno chápat jako zásah ve smyslu aktivní činnosti rušitele v určitém velmi omezeném čase. V souzené věci však jde o stav nečinnosti trvající nejméně od roku 2017. Skutkový stav tvrzený stěžovatelkou svědčí o tom, že spor mezi účastníky je dlouhodobou záležitostí a jeho vyřešení se stěžovatelce nepodařilo dosáhnout opakovaně uplatňovanými mimosoudními prostředky; k nápravě tohoto stavu však žaloba na ochranu rušené držby podle odvolacího soudu neslouží. Primárně z toho důvodu vyhodnotil odvolací soud usnesení nalézacího soudu jako nesprávné.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž zejména uvádí, že jí odvolací soud odepřel soudní ochranu před neoprávněnými zásahy do jejího soukromého života a obydlí, čímž bylo porušeno její právo na řádné soudní řízení a "právo na bydlení" podle a , 2 d.

4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a je přípustná podle téhož zákona.

5. Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu nalézacího, dospěl Ústavní soud k závěru, že je stížnost zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní stížnost nedosahuje ústavněprávní rozměr a stěžovatelka v ní vyjadřuje jen nespokojenost s rozhodnutím odvolacího soudu, který její žalobě, na rozdíl od soudu nalézacího, nevyhověl. Ústavní soud však není další přezkumnou instancí k rozhodnutí obecných soudů, mimo případů zjevného excesu při rozhodovací činnosti, který v nyní posuzované věci nezjistil. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu nezaručuje účastníkovi výsledek podle jeho představ, ale je právem na řízení podle příslušných procesních pravidel, která byla v tomto případě dodržena.

7. Odvolací soud své usnesení podrobně odůvodnil a vysvětlil, proč nelze v tomto případě žalobě z rušené držby vyhovět; na podrobné odůvodnění odvolacího soudu v této souvislosti pro stručnost Ústavní soud odkazuje, a dále uvádí, že institut žaloby z rušené držby podle a násl. je výjimečným procesním institutem srovnatelným s předběžným opatřením. Jeho smyslem je zatímně a rychle napravit zásah do pokojného stavu, nikoliv předjímat meritorní rozhodnutí. V tomto případě nalézací soud fakticky uložil svým rozhodnutím vedlejší účastnici, aby aktivně provedla opravy bytu, nikoliv aby se zdržela určitého jednání rušícího držbu. Již z tohoto důvodu je rozhodnutí nalézacího soudu problematické, což napravil svým usnesením odvolací soud. Nutno konečně zdůraznit, že stěžovatelce nic nebrání v tom, aby se řádnou žalobou (případně i návrhem na vydání předběžného opatření) domáhala nápravy stavu, který je podle jejího tvrzení protiprávní.

8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný, a to postupem podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu