Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2411/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Miroslava Kyprého se sídlem v Brně, Palackého třída 908/119, insolvenčního správce dlužníka Miroslava Ťoka, zastoupeného JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Kachlíkova 891/15, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -39, ( ) ze dne 22. května 2019, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a obchodní korporace ERGO pojišťovna, a. s., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1481/4, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výrokem I. usnesení č. j. ze dne 29. 4. 2019 zastavil Krajský soud v Brně (dále jen "nalézací soud") řízení, jehož předmětem bylo určení pravosti vykonatelné pohledávky vedlejší účastnice přihlášené do majetkové podstaty dlužníka Miroslava Ťoka. Takzvanou incidenční žalobu podal stěžovatel, který ji následně vzal zpět, takže soud řízení podle o. s. ř zastavil. Výrokem II citovaného usnesení rozhodl nalézací soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. K odvolání vedlejší účastnice proti nákladovému výroku II usnesení nalézacího soudu rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením tak, že usnesení nalézacího soudu změnil a uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů nalézacího řízení 6 800 Kč a na náhradě nákladů řízení odvolacího 1 850 Kč.

3. Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo uloženo stěžovateli nahradit náklady incidenčního řízení vedlejší účastnici, podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž zejména uvádí, že napadeným rozhodnutím byla neodůvodněně a bezdůvodně prolomena "nákladová imunita insolvenčního správce". Stěžovatel odkazuje v této souvislosti na "nález" Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 5. 3. 2013 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz), je přesvědčen, že mu byla povinnost hradit náklady řízení vedlejší účastnici uložena protiústavně a bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d.

4. Ústavní stížnost byla podána včas a je přípustná. Po seznámení s obsahem napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

5. Především je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost směřuje proti nákladovému výroku, a navíc je výše přiznaných nákladů řízení bagatelní. K samotné problematice nákladů řízení se Ústavní soud ve své konstantní judikatuře staví značně rezervovaně a podrobuje ji toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity vyžadující kasační zásah Ústavního soudu. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní dimenzi (podobně jako věci týkající se tzv. bagatelní částky) pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3)]. Nic takového Ústavní soud nezjistil.

6. Při posuzování jednotlivých tvrzených pochybení orgánů veřejné moci dále Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je přitom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry). Výše předmětné částky v souzené věci bagatelní je a stěžovatel žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopsal. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda rozhodnutí vrchního soudu porušilo podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, což neshledal, především proto, že jde o takzvanou bagatelní částku, navíc stížnost směřuje proti nákladovému rozhodnutí.

7. Odvolací soud své rozhodnutí srozumitelně a logicky odůvodnil a vysvětlil, proč v posuzovaném případě postupoval podle ,

o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, a uložil stěžovateli, jenž podal "neuváženou" incidenční žalobu, kterou následně s vědomím, že může být ve věci neúspěšný, vzal zpět, nahradit náklady řízení před soudy obou stupňů.

8. Stěžovatelův odkaz na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 5. 3. 2013 není případný. V nyní posuzované věci postupoval nalézací soud, podle odvolacího soudu nesprávně, podle , zatímco odvolací soud podle speciálního ustanovení , které umožňuje uložit insolvenčnímu správci nahradit náklady řízení ostatním účastníkům řízení, jestliže vznikly jeho zaviněním. Právě taková situace podle přesvědčivě odůvodněného rozhodnutí odvolacího soudu nastala a Ústavní soud neshledal důvod, proč by měl napadené rozhodnutí rušit.

9. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu