Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2559/19

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Maluška, zastoupeného Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem Uherský Ostroh, Veselská 710, proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 24. 4. 2019 č. j. -185, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného výroku rozhodnutí krajského soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle článku 36 d (dále jen " ").

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně napadeným výrokem svého rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM").

3. Stěžovatel má za to, že napadeným výrokem rozhodnutí bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že odvolací soud zaujal v napadeném rozhodnutí názor, že pro použití pravidla pro vypořádání vnosů dle v platném znění v řízení o vypořádání SJM je nutné, aby v rámci svého skutkového tvrzení před soudem prvního stupně účastník řízení vyčíslil hodnotu svého vnosu zvýšenou nebo sníženou podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Pokud tak neučiní, bude při vypořádání společného jmění manželů brána v potaz pouze hodnota vnosu v původní nominální výši. Stěžovatel se domnívá, že pro účely vypořádání SJM měly obecné soudy vycházet z hodnoty garáže dle znaleckého posudku, tj. z částky 120.000 Kč. Stěžovateli tedy mělo být z jeho povinnosti k úhradě finančního vypořádání vedlejší účastnici řízení odečteno 60.000 Kč, a nikoliv 35.000 Kč.

4. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ve znění je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

5. V napadeném rozhodnutí krajského soudu byl stěžovatel poučen o možnosti podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek k Nejvyššímu soudu. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nezmiňuje, zda dovolání podal či nikoli. Ústavní soud z aplikace infosoud.justice.cz zjistil, že stěžovatel současně s podáním stížnosti podal i dovolání k Nejvyššímu soudu a nad to konstatuje z obsahu ústavní stížnosti, že tato směřuje výlučně proti výroku odvolacího soudu, nikoli proti rozhodnutí Nejvyššího soudu.

6. Ústavní stížnost dle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Proto je také ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( zákona), tedy i pro dovolání v civilních věcech.

7. Z právě uvedeného plyne, že stěžovatel nedodržel požadavek subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práva, které mu zákon poskytuje, včetně dovolání.

8. Ústavní soud tak uzavírá, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu , pročež mu nezbylo než ji soudkyní zpravodajkou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout v souladu s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2019

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka