Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1572/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem, se sídlem v Rumburku, Matušova 982/9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2018 č. j. -24, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. března 2018 č. j. -472 a proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. dubna 2017 č. j. -443, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 4. 2017 č.j. -443 byl stěžovatel uznán vinným, že dne 13. 8. 2014 kolem osmé hodiny ráno v Rumburku se dostatečně nevěnoval řízení motorového vozidla Škoda Felicia, když nerespektoval zvukovou a světelnou výstrahu přejezdového zabezpečovacího zařízení a vjel na železniční přejezd, kde došlo ke střetu s osobním vlakem. Při nehodě došlo ke smrtelnému zranění jedné spolujezdkyně, druhá spolujezdkyně a stěžovatel byli těžce zraněni. Tím stěžovatel spáchal přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle , 2 písm. a), b) odst. 4 , za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třicetišesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let. Na stejnou dobu mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 3. 2018 č. j. -472 bylo stěžovatelovo odvolání zamítnuto a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2018 č. j. -24 bylo poté odmítnuto i jeho dovolání v dané věci.

2. Stěžovatel s názorem soudů zjevně nesouhlasí, i když bližší odůvodnění ústavní stížnost postrádá. Z předložených rozhodnutí, napadených ústavní stížností, je však dostatečně patrno, proti čemu v řízení především protestoval a jak argumentoval na svoji obranu. V odvolacím i dovolacím řízení tvrdil, že se soud dostatečně nevypořádal s principem subjektivního pojetí trestní odpovědnosti. Posttraumatická amnézie stěžovatele přitom vedla k tomu, že nemohl nijak vysvětlit, proč v bezprostředním ohrožení života nerespektoval zvukovou i světelnou výstrahu, když na tomto místě mnohokrát projížděl a vždy se prý pečlivě přesvědčoval, zda se neblíží nějaký vlak. Vysvětluje si to tím, že prý musel jednat v omylu vyvolaném na místě se pohybujími železničáři či zaměstnanci dráhy, kteří mu pokynuli, že dráha je volná.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V právních závěrech obecných soudů nebylo shledáno nic neústavního; obsahují podrobné odůvodnění, pokud jde o skutková zjištění i právní závěry. Soudy tak postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí. Uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění, jak se vypořádaly s obhajobou stěžovatele a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů a při posuzování viny a trestu. K hlavní stěžovatelově námitce uvedl odvolací soud mimo jiné, že v daném případě bylo vyloučeno, aby stěžovatel obdržel jakýkoli kvalifikovaný souhlas k jízdě přes železniční přejezd v době, kdy přejezdové zabezpečovací zařízení bylo funkční a bylo v provozu. Stěžovatel na tento jasný signál, zakazující vjezd na přejezd, nereagoval a nevěnoval se tak řádně řízení vozidla, ani nerespektoval pravidla silničního provozu.

4. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu