Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 133/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatele Radoše Koláře, právně zastoupeného JUDr. Kamilou Vránovou, advokátkou, AK se sídlem Masarykovo nám. 1065/11, Letovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2018 č. j. , -71 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 1. 2018 č. j. -59, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 14. 1. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") a Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva dle , , , a 2, a 3, a d (dále jen ""), jakož i y (dále jen "").

2. Z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a dalších přiložených listin vyplývá, že stěžovatel jakožto dlužník podal v roce 2012 k obecným soudům insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, a to formou plnění splátkového kalendáře. Insolvenční soud oddlužení plněním splátkového kalendáře povolil a stěžovatel měsíčně splácel nezajištěným věřitelům soudem určenou částku. Hypoteční banka, a. s., jakožto zajištěný věřitel dala v roce 2013 pokyn k prodeji tam specifikovaných nemovitostí (rodinného domu s přilehlými pozemky), pročež insolvenční správce požádal insolvenční soud o udělení souhlasu s prodejem těchto nemovitostí. Souhlas byl insolvenčním soudem udělen a následně byl realizován i samotný prodej předmětných nemovitostí. Ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů se týkají žádosti insolvenčního správce o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení nemovitých věcí zajištěnému věřiteli a vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce. Krajský soud udělil souhlas insolvenčnímu správci k vydání výtěžku zpeněžení nemovitých věcí zajištěnému věřiteli ve výši 535 982 Kč (výrok I), udělil souhlas k vyplacení zálohy na odměnu insolvenčního správce ve výši 13 292 Kč (výrok II) a pověřil insolvenčního správce provedením souvisejících úkonů (výrok III). Vrchní soud odvolání stěžovatele odmítl. V odůvodnění poukázal na to, že odvolání proti rozhodnutí, v němž byl vysloven souhlas s návrhem na vydání výtěžku zpeněžení, mohou podat jen ty osoby, které proti uvedenému rozhodnutí včas (a neúspěšně) brojily námitkami - viz , , ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen ""). Stěžovatel námitky nepodal, pročež bylo jeho odvolání odmítnuto jako návrh podaný neoprávněnou osobou.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení a svou motivaci k podání návrhu na oddlužení plněním splátkového kalendáře. Poukazuje zejména na to, že o možnosti prodeje předmětných nemovitostí na pokyn zajištěného věřitele nebyl informován. Jelikož v (již prodaném) rodinném domě žil mj. se svou matkou v pokročilém věku, rozhodnutí insolvenčního soudu považuje za protiústavní a necitlivé. Z výše uvedených důvodů je přesvědčen, že došlo k porušení jeho práva na zachování lidské důstojnosti, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, práva na ochranu vlastnictví, práva na nedotknutelnost obydlí, práva na spravedlivý proces a dalších ústavně zaručených základních práv.

4. Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou splněny požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené . Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Jedná se nicméně o nepřípustný návrh ve smyslu ve spojení s .

5. Podle písm. d)y ve spojení s představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivců. Z judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá, že ústavní stížnost je vůči jiným prostředkům ochrany práv stěžovatele ve vztahu subsidiarity [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79) nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2018; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. To se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práv poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Jinými slovy, Ústavní soud je oprávněn zasáhnout až tehdy, vyčerpal-li stěžovatel všechny efektivní procesní prostředky k ochraně svého práva, které mu zákon poskytuje.

6. Takovým procesním prostředkem ochrany práva byla ve stěžovatelově případě žaloba pro zmatečnost podle , kterou lze napadnout mj. pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatele. Na tuto skutečnost upozornil stěžovatele - byť pro osobu bez právního vzdělání ne nutně srozumitelným a pochopitelným způsobem - již vrchní soud, jenž v poučení napadeného usnesení uvedl, že "[p]roti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné [ ]." Citované ustanovení totiž vylučuje možnost podat dovolání v případech, kdy lze podat žalobu pro zmatečnost podle . Jelikož z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin nikterak nevyplývá, že by stěžovatel tohoto mimořádného opravného prostředku využil, resp. že by napadal rozhodnutí vydaná v řízení o žalobě pro zmatečnost, Ústavní soud je nucen konstatovat, že jeho ústavní stížnost je nepřípustná [srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 12. 2018, usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 12. 2018 nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 4. 2018].

7. Nad rámec uvedeného Ústavní soud poznamenává, že byť chápe tíživou životní situaci stěžovatele, nemohl se jeho námitkami stran tvrzené nespravedlnosti prodeje rodinného domu, v němž žil se svou matkou v pokročilém věku, zabývat. Tyto námitky totiž obsahově směřují proti rozhodnutím obecných soudů z doby před mnoha lety, která stěžovatel ústavní stížností nenapadá, a s ohledem na dvouměsíční lhůtu stanovenou v už ani úspěšně napadnout nemůže.

8. Závěrem Ústavní soud připomíná, že s ohledem na nemůže vyhovět návrhu stěžovatele, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti.

9. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatele pro nepříslušnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2019

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj