Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2214/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, zastoupeného Mgr. Kateřinou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského 939/21a, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. -32 ze dne 12. dubna 2019 a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 1 PP 5/2019-16 ze dne 21. března 2019, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost odsouzeného (stěžovatele) proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou (dále jen "okresní soud"), který nevyhověl jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody; dospěl k závěru, že od odsouzeného nelze (vzhledem k předchozí recidivě) očekávat, že by po propuštění vedl řádný život. Trest byl stěžovateli uložen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. ze dne 25. 5. 2017 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 15. 8. 2017 a rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. ze dne 11. 10. 2017 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 19. 12. 2017.

Podle stěžovatele obecné soudy v řízení o žádosti nepřiměřeně akcentovaly jeho trestní minulost, což je v rozporu s d (dále jen " "), a rovněž s judikaturou Ústavního soudu [viz nálezy,

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2011 (N 90/61 SbNU 405) či

sp. zn.

ze dne 4. 10. 2016 (N 185/83 SbNU 37)]; tím změnily hmotněprávní podmínky pro podmíněné propuštění, přestože okresní soud konstatoval polepšení stěžovatele. Stěžovatel proto setrvává na svém stanovisku, že byly splněny všechny požadavky pro jeho podmíněné propuštění, včetně předpokladu vedení řádného života v budoucnosti, neboť jeho výkon trestu byl bezproblémový, a navrhuje, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a je přípustná podle téhož zákona.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Nenárokové rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody lze podle , , vydat ve prospěch osob, od kterých lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života. Smyslem tohoto institutu je motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu. Úkolem soudu je prověřit splnění předvídaných okolností; zákonné vymezení je jen rámcem určujícím nezbytné požadavky rozhodnutí - bylo-li již sledovaného účelu dosaženo, není další výkon trestu potřebný. Institut podmíněného propuštění v sobě zahrnuje nástroje pro pokračování procesu resocializace, protože je spojeno se stanovením zkušební doby, a "Damoklův meč" hrozícího nařízení výkonu zbytku trestu výrazně snižuje riziko potenciální recidivy (viz nález ze dne 12. 5. 2011,

sp. zn.

, N 90/61 SbNU 405). Současně však platí, že soudy mají povinnost aplikovat institut podmíněného propuštění jen v případech, kdy jím lze splnit předpokládaný účel, kterým je snazší resocializace odsouzeného (viz usnesení ze dne 23. února 2012,

sp. zn.

, všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz).

Soudy nezjistily v projednávaném případě naplnění všech zákonných předpokladů pro vyhovění žádosti o podmíněné propuštění stěžovatele, jehož nespokojenost s rozhodnutím nelze považovat za porušení jeho základních práv a svobod. Rozhodování o žádosti je svěřeno soudu, který se musí důkladně a zákonem stanoveným způsobem zabývat, zda byly či nebyly splněny veškeré požadavky pro podmíněné propuštění z výkonu trestu - nejde přitom o "automatický algoritmus", podle něhož by naplnění definované řady požadavků automaticky mělo vést k propuštění odsouzeného.

Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem, s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, která nenastupuje automaticky. Není proto porušením zásady ne bis in idem ( y), považuje-li soud v konkrétním případě za účelné ponechat odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, případně i po celou dobu uloženého trestu. Tuto "nenárokovost" zmínil i krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí; uvedl, že již dříve se podmíněné propuštění stěžovatele neosvědčilo, neboť ten páchal trestnou činnost ve zkušební době. Soudy rovněž přihlédly ke skutečnosti, že stěžovatel byl v době projednávání jeho žádosti zařazen až do rozhodnutí o jeho kázeňském přestupku do druhé prostupové skupiny vnitřní diferenciace vězňů.

Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Toto usnesení obsahuje stručné odůvodnění podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu