Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 853/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní korporace KVATRA spol. s r. o. se sídlem v Českých Velenicích, Komenského 294, zastoupené Mgr. Vendulou Nejedlou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 20. prosince 2018 a Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -49 ze dne 11. července 2018, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Finanční úřad pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Třeboni (dále jen "správce daně"), doměřil stěžovatelce daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011 (344 280 Kč), 2012 (170 620 Kč) a 2013 (211 470 Kč), zrušil jí uplatněnou daňovou ztrátu za tato období a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit penále. Správce daně stanovil daňovou povinnost na základě výsledků daňové kontroly prostřednictvím pomůcek podle , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů. Vedlejší účastník odvolání stěžovatelky proti dodatečným platebním výměrům správce daně napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil.

2. Zamítavé rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství napadla stěžovatelka žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), který ji jako nedůvodnou zamítl rozsudkem č. j. -49 ze dne 11. 7. 2018. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu zamítl rozsudkem č. j. -39 ze dne 20. 12. 2018.

3. Stěžovatelka provozovala v letech 2011 až 2013 noční kluby. Podle soudů i orgánů finanční správy nevedla řádnou evidenci svých příjmů podle ,

o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně nedoložila množství prodaných či zdarma poskytnutých nápojů a nebylo tedy možné určit výši jejích příjmů dokazováním. Oba správní soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno o jí tvrzených příjmech, jejichž evidenci ani řádně nevedla; byly tak splněny podmínky pro stanovení daně na základě pomůcek a postupy správce daně ani vedlejšího účastníka nebyly v žádném ohledu excesivní.

4. Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu stěžovatelka brojí ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení. Orgány finanční správy měly porušit a d (dále jen " ") - svévolnou a excesivní aplikací pomůcek dospěly k závěrům odporujícím elementárním zásadám logického myšlení a neústavně stanovily dodatečnou daňovou povinnost stěžovatelky; tato povinnost zasahuje do stěžovatelčina ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle y, neboť zjevně překračuje meze stanovení daně podle pomůcek. Neoprávněně vyměřenou daňovou povinností mělo být taktéž porušeno právo stěžovatelky podnikat podle y - výše daňové povinnosti je pro ni likvidační. Nejvyšší správní soud podle stěžovatelky porušil y, nezrušil-li rozsudek krajského soudu z důvodu nevypořádání se s tvrzeními týkajícími se pokladních lístků a průměrné ceny nápojů; dovození opožděnosti této žalobní námitky Nejvyšším správním soudem považuje za přepjatý formalismus.

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a je přípustná podle téhož zákona.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní stížnost je založena na polemice se způsobem použití pomůcek při stanovení daňové povinnosti, zejména se správností závěrů orgánů finanční správy; množství zkonzumovaných nápojů odpovídající zvolenému postupu užití pomůcek nemůže podle stěžovatelky korespondovat se skutečností. Správní soudy však srozumitelně a v souladu s ústavním pořádkem vyložily, že stanovení daně podle pomůcek je kvalifikovaným odhadem a nemusí odpovídat skutečnému množství prodaných nápojů. Tento způsob musí být nástrojem úsilí o přesnost, mít racionální povahu a výsledná daň musí být stanovena spolehlivě a přiměřeně. Je to právě stěžovatelka, která nezpochybňovanou absencí řádné účetní evidence prodaných nápojů znemožnila přesné stanovení daně na základě dokazování.

8. K argumentaci stěžovatelky, podle které měl Nejvyšší správní soud zrušit rozsudek krajského soudu, jenž se nezabýval námitkou, že postup správce daně byl v rozporu s pokladními uzávěrkami stěžovatelky, Ústavní soud uvádí, že si je vědom názoru vysloveného v nálezu

sp. zn.

ze dne 17. 12. 2008 (N 225/51 SbNU 807). V nyní posuzované věci by však výslovné odmítnutí námitky vznesené po uplynutí dvouměsíční lhůty pro rozšíření žaloby podle nemohlo ani potenciálně nic změnit na ústavní konformitě závěrů správních soudů. Současně nešlo o navržení důkazů k prokázání žalobních tvrzení, jak se stěžovatelka domnívá, nýbrž o reakci na vyjádření vedlejšího účastníka k žalobě obsaženou v replice; k rozšíření žaloby o nový bod by proto muselo dojít v zákonné lhůtě k podání žaloby.

9. Ústavní soud dospěl k závěru, že správní soudy učinily dostatečná skutková zjištění a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Stěžovatelka se svou argumentací, jejíž podstatnou část vznesla již v řízení před správními soudy a která jimi byla spolehlivě vyvrácena, snaží učinit z Ústavního soudu nepřípustně další instanci soustavy správních soudů. Kasační zásah Ústavního soudu by přicházel v úvahu pouze v případě excesu, který v posuzované věci nenastal.

10. Napadenými rozsudky nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný; toto usnesení obsahuje stručné odůvodnění podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. srpna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu