Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2265/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Dvorského, zastoupeného Mgr. Hynkem Navrátilem, advokátem, se sídlem Na Florenci 1, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, č. j. -237, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. 12. 2018, č. j. -209, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu podle a násl. d (dále jen " ") a právo na ochranu vlastnictví dle y.

2. Z velmi stroze a argumentačně značně střídmě pojaté ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí vyplývá, že napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele jako povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Miloslavem Hauerlandem, Exekutorský úřad Praha 5, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné (společnost DM AGRO spol. s r.o.) ve výši 34.470,15 Kč a ve výši 7.853,38 Kč. Městský soud v Praze ústavní stížností rovněž napadeným usnesením prvostupňové usnesení potvrdil. Oba soudy se shodly na tom, že stěžovatelem uplatňovaná pohledávka k započtení vůči nyní exekuované pohledávce oprávněné není vzhledem k jejímu promlčení pohledávkou uplatnitelnou u soudu, tedy pohledávkou schopnou vyvolat účinky započtení a tím i zamezit povinnosti stěžovatele.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení . Ústavní soud je totiž podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

4. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

5. Stěžovatel svoji v podstatě jedinou námitku staví na východisku, že jím uplatněná pohledávka byla schopna vyvolat účinky započtení, neboť v mezidobí došlo k novaci práv a povinností mezi stěžovatelem a oprávněnou [kdy privativní novaci podle stěžovatelem odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2004, č. j. nebrání ani případné promlčení závazku, jehož obsahu se změna týká]. Soudy však v napadených rozhodnutích na tuto námitku stěžovatele již dostatečně reagovaly [srov. např. bod 10 napadeného usnesení městského soudu] s tím, že podle ustanovení § 408 obchodního zákoníku, ve znění rozhodném pro tuto věc, může být bez ohledu na případnou novaci promlčecí doba maximálně desetiletá, počítáno ode dne, kdy začala běžet poprvé. Stěžovatel pak ani v ústavní stížnosti nedokázal objasnit (a v podstatě se o to ani nepokusil), proč by na danou věc nemohlo citované ustanovení obchodního zákoníku - a tedy i uvedená limitace - dopadat. Za této situace Ústavní soud neshledal žádný rozumný důvod, pro který by měl přiměřeně odůvodněné skutkové a právní závěry obecných soudů z ústavněprávního hlediska jakkoliv relativizovat.

6. Jen pro úplnost je vhodné uvést, že stěžovatel neodkazuje (a ani z napadených rozhodnutí není zřetelná aplikovatelnost jeho závěrů) na nález

sp. zn.

ze dne 12. 1. 2016 (N 3/80 SbNU 35). V právě projednávaném případě ovšem nebyla sporná povaha novace, přičemž stěžovatel netvrdí, že by soudy například nesprávně posoudily, zda šlo o její kumulativní nebo privativní formu; a zjevně nedošlo ani k Ústavním soudem kritizované situaci, že by díky absolutní promlčecí době ve smyslu § 408 obchodního zákoníku došlo k promlčení ještě nedospělé pohledávky. Ani z tohoto nálezu proto nelze dovodit opodstatněnost či dokonce důvodnost nyní projednávané ústavní stížnosti.

7. Nezbývá tedy než uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou z ústavního hlediska plně akceptovatelná. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. srpna 2019

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu