Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2363/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) L. K., 2) nezletilého L. K. a 3) nezletilého M. K., zastoupených Mgr. Dominikou Kovaříkovou, advokátkou, sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 16. května 2019 č. j. -543 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. dubna 2019 č. j. -533, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a B. L., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť mají za to, že jimi bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu podle a násl.d (dále jen ""), a a násl.y a na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále jimi byly porušeny závazky plynoucí z Úmluvy o právech dítěte, ochrana rodinného života, rodičovství a rodiny podle a a 4y. Stěžovatelé ústavní stížnost spojili s návrhem na přednostní projednání věci podle .

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci zamítající návrh prvního stěžovatele na nařízení předběžného opatření. Tímto rozhodnutím o předběžném opatření měla být přitom - zjednodušeně řečeno - soudem stanovena převážná péče prvního stěžovatele o děti (nezletilé stěžovatele), přičemž za současného stavu je naopak stanovena na základě předchozího rozhodnutí o předběžném opatření převážná péče matky, a to do doby meritorního rozhodnutí ve věci péče o nezletilé děti.

II.

Argumentace stěžovatelů

3. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zejména zdůrazňují, že matka opětovně svévolně změnila bydliště dětí, aby jejich otci (tj. prvnímu stěžovateli) ztížila kontakt s nimi. Dále stěžovatelé v ústavní stížnosti zejména podrobně rozvádějí pochybení, jichž se údajně matka (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice) opakovaně při péči o děti dopouštěla.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. rozeznává podle jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Dojde-li takto Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

6. Důvody pro odmítnutí - jak shora popsány - jsou v právě posuzovaném případě splněny. První stěžovatel se s obdobným stížnostním žádáním, a to jak co do jeho obsahu, tak do petitu směřujícího proti rozhodnutí o předchozím předběžném opatření, týkajícím se úpravy výchovy a péče o nezletilé stěžovatele, na Ústavní soud již obrátil. Jeho ústavní stížnost přitom byla usnesením ze dne 20. 2. 2018

sp. zn.

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, když stěžovateli byla jednak vysvětlena omezená možnost přezkumu rozhodnutí o předběžných opatřeních Ústavním soudem, jednak Ústavní soud ve svém důsledku v usnesení o odmítnutí stěžovatelovy předchozí ústavní stížnosti konstatoval, že u stěžovatele jde o jeho polemiku, komu a jak by měly být děti svěřeny do péče. Stěžovatelé založili i svou nynější ústavní stížnost na nesprávné koncepci, neboť o meritorních otázkách v souvislosti s výchovou a péčí o děti budou soudy teprve rozhodovat.

7. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovatelům zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle . O návrhu stěžovatelů na přednostní projednání ústavní stížnosti Ústavní soud zvláště nerozhodoval, jelikož mu fakticky vyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu