Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2503/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Antonína Soukupa, zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. června 2019, č. j. -153, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva dopravy, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Okresní soud ve Zlíně (dále jen "okresní soud") uložil rozsudkem ze dne 16. 11. 2018, č. j. -101, vedlejší účastnici (v procesním postavení žalované) povinnost zaplatit stěžovateli (žalobci) 49 472,28 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za nepřiměřenou délku správního řízení.

2. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 17. 6. 2019, č. j. -153, zrušil rozsudek okresní soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Proti zrušujícímu usnesení krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení pro porušení y (dále jen ""), práva na soudní a jinou právní ochranu podle d (dále jen "") a práva na rovnost účastníků v řízení podle y, i přesto, že řízení dosud není pravomocně skončeno. Stěžovatel se domnívá, že nemá jiné prostředky, jak zvrátit protiústavní a nesprávné rozhodnutí krajského soudu. Intenzitu zásahu do svých ústavních práv spatřuje stěžovatel mj. v tom, že pokud by mu Ústavní soud nepřisvědčil, musel by vyčkat zamítavého rozhodnutí okresního soudu, potvrzujícího rozhodnutí krajského soudu a rozhodnutí Nejvyššího soudu, což by znamenalo další odepření spravedlnosti a další nároky stěžovatele vůči státu za nesprávný úřední postup.

4. Ústavní soud se musel podanou stížností zabývat nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), na návrh kladeným.

5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

6. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ().

7. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná.

8. Ústavní soud trvale judikuje, že je oprávněn rozhodovat především o konečných a pravomocných meritorních rozhodnutích (srov. nález ze dne 30. 11. 1995,

sp. zn.

) a opakovaně jako nepřípustné odmítl ústavní stížnosti v případech, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž nebyla věc skončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení ze dne 12. 8. 2008,

sp. zn.

, či usnesení ze dne 23. 5. 2018,

sp. zn.

).

9. Napadené usnesení krajského soudu není konečným rozhodnutím ve věci samé - věc se jím navrací do stádia řízení před okresním soudem, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá práva; nelze je považovat za rozhodnutí souladné s písm. d)y, jež by bylo způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a proti kterému by ústavní stížnost mohla ve smyslu směřovat. Jako nezpůsobilý předmět ústavněprávního přezkumu proto zakládá napadené usnesení nepřípustnost ústavní stížnosti podle .

10. Ústavní stížnost byla proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh nepřípustný podle , odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj