Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2419/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Horyny, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2019 č. j. , , -166, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2016 č. j. , -103 ( ) a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 9. září 2016 č. j. -59, , za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Československá obchodní banka, a. s., sídlem Radlická 333/150, Praha 5 - Radlice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel ústavní stížností [podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " )], podanou dne 25. 7. 2019, napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že soudy porušily jeho základní práva na přístup k soudu a na spravedlivý proces podle d. Z veřejně dostupných zdrojů (https://isir.justice.cz) Ústavní soud zjistil, že usnesení Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne 23. 5. 2019.

2. V úvodu ústavní stížnosti stěžovatel připomíná, že v podstatě shodnou ústavní stížnost podal již dne 15. 7. 2019, a sděluje, že tato ústavní stížnost byla odmítnuta z důvodu chybějících náležitostí (srov. usnesení ze dne 18. 7. 2019

sp. zn.

; pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Podle stěžovatele tímto rozhodnutím došlo k porušení práva na přístup k Ústavnímu soudu, přičemž "stačilo pouze vyčkat (poskytnout lhůtu) na rozhodnutí České advokátní komory o určení advokáta a doplnění ústavní stížnosti, které bylo jen otázkou času". Dále stěžovatel sdělil, že nynější ústavní stížnost podává ve lhůtě jednoho roku ve smyslu , protože svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy. V závěru stěžovatel opakovaně požádal o poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti a doplnění náležitostí; je si vědom povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem a není ho třeba o tom poučovat, informoval, že den před podáním ústavní stížnosti požádal o určení advokáta.

3. Před projednáním ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh . V posuzované věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je podána opožděně.

4. Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje ( ). Ze zjištěného údaje o nabytí právní moci rozsudku Nejvyššího soudu, stejně jako ze stěžovatelových informací o jeho doručování jemu a jeho právnímu zástupci, které zařadil do závěru předchozí ústavní stížnosti, je evidentní, že nyní posuzovaná ústavní stížnost byla podána po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty (podle stěžovatele skončila dne 15. 7. 2019). S tímto vědomím stěžovatel nynější ústavní stížnost podává ve lhůtě jednoho roku podle , opomíjí však, že toto ustanovení upravuje jednu z výjimek zásady subsidiarity, která je vázána na několik podmínek. Jednou z nich je také skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho plyne jednoznačný závěr, že když stěžovatel všechny zákonem poskytnuté procesní prostředky ve smyslu vyčerpal, nepřichází použití postupu podle do úvahy, i když by na rozhodnutí mohl být rovněž veřejný nebo obecný zájem [srov. nález ze dne 20. 12. 2016

sp. zn.

(N 249/83 SbNU 885)].

5. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle , jakožto návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě. S ohledem na tento závěr bylo nadbytečným poskytovat navrhovateli k odstranění vad podání, spočívajících v absenci právního zastoupení ( ), a k jeho případnému doplnění přiměřenou lhůtu. Ani odstranění těchto vad by konečné rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti pro opožděnost nemohlo ovlivnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. srpna 2019

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj