Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1078/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní korporace JIŘÍ RANNÝ s.r.o. se sídlem v Písku, Nádražní 732/38, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -38 ze dne 15. ledna 2019 za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Generálního ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická 1387/7, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 24. 8. 2017 bylo pracovníky Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen "celní úřad") kontrolováno cisternové vozidlo stěžovatelky přepravující minerální oleje. Řidič vozidla Jiří Ranný (dále jen "řidič") nepředložil doklady prokazující zdanění vybraných výrobků (minerálních olejů) podle , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a rozhodnutím celního úřadu č. j. 1113-2/2018-520000-31 ze dne 16. 2. 2018 bylo uloženo jejich propadnutí.

2. K odvolání stěžovatelky vedlejší účastník rozhodnutím č. j. 21624-2/2018-900000-313 ze dne 31. 5. 2018 potvrdil výše uvedené rozhodnutí celního úřadu.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") zamítl rozsudkem č. j. -37 ze dne 31. 10. 2018 žalobu stěžovatelky proti výše uvedenému rozhodnutí vedlejšího účastníka.

4. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. -38 ze dne 15. 1. 2019 zamítl.

5. V řízení před krajským soudem stěžovatelka uvedla, že požadované doklady měl řidič i během kontroly u sebe, pracovníci celního úřadu je odmítli akceptovat a řidič je den po kontrole, tj. 25. 8. 2017, předložil. Krajský soud dospěl zejména na základě zjištění z protokolu o celní kontrole (který podepsali řidič i jeho manželka - jednatelka stěžovatelky) k závěru, že tvrzení stěžovatelky jsou účelová, požadované doklady musí mít řidič podle rozhodných ustanovení zákona o spotřebních daních stále u sebe a ani jejich následné doložení nemůže zhojit porušení povinnosti mít doklady o zdanění k dispozici po celou dobu dopravy.

6. Obdobnou argumentaci uplatňovala stěžovatelka i v řízení o kasační stížnosti; Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu a stížnost jako nedůvodnou zamítl.

7. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení. Podle stěžovatelky nebyly splněny podmínky pro propadnutí vybraných výrobků; požadované doklady řidič při kontrole předložil, navíc i při dopravě vybraných výrobků bez dokladu o dopravě či s doklady, které neobsahují všechny náležitosti podle zákona o spotřebních daních, lze tento nedostatek zhojit předložením jiných dokladů, které zdanění prokazují (tím spíše, když pracovníci celního úřadu odmítli požadované doklady akceptovat, a ty byly předloženy den poté). Kromě výše uvedeného spatřuje stěžovatelka porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že Nejvyšší správní soud nehodnotil všechny předložené důkazy, a zasáhl tak do jejího práva vlastnit majetek podle d.

8. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen " "), a je přípustná podle téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

9. Ústavní stížnost je založena zejména na polemice se skutkovými zjištěními krajského soudu, s výkladem podústavního práva provedeným správními soudy, a proto postrádá ústavně právní rozměr. Z protokolu o kontrole dopravované nafty ze dne 24. 8. 2017 bylo krajským soudem zjištěno, že požadované doklady řidič nepředložil, ty proto nemohly být pracovníky celního úřadu odmítnuty a nepředložil ani jiné doklady, které by "pouze" nesplňovaly všechny zákonné náležitosti a bylo by jimi možné požadované doklady nahradit. Řidič při kontrole uvedl, že doklady zapomněl, doložil je až následující den, tj. 25. 8. 2017, a správní soudy logicky zhodnotily, že stěžovatelkou uváděná tvrzení jsou nepravdivá.

10. Správní soudy v souladu s ústavním pořádkem vyložily, proč na základě rozhodných ustanovení zákona o spotřebních daních měl mít řidič požadované doklady u sebe a proč stěžovatelkou podaný výklad o jejich nahrazení jinými doklady či dodatečném doložení požadovaných dokladů neobstojí. Pro stručnost Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, případně i rozsudku krajského soudu.

11. Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud vyšel z jednoznačných skutkových zjištění, vypořádal se s argumentací stěžovatelky a dospěl k logickým právním závěrům, které odůvodnil ústavně konformním způsobem. Stěžovatelka se svou argumentací, jejíž podstatnou část vznesla již v řízení před správními soudy, snaží učinit nepřípustně z Ústavního soudu další instanci soustavy správních soudů.

12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Toto usnesení obsahuje stručné odůvodnění podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu