Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2050/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Evy Jablonské, soudní exekutorky se sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6, zastoupené Mgr. Tomášem Mařatkou, advokátem se sídlem Dušní 8/11, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 9. 2017 č. j. -87, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018 č. j. -151 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019 č. j. -220, takto:

Vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. 9. 2017 č. j. -87, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018 č. j. -151 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019 č. j. -220, se odkládá do vykonatelného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 24. 6. 2019, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle d (dále jen " ") a y. Současně navrhuje, aby Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), odložil vykonatelnost shora označených rozhodnutí obecných soudů, vůči nimž ústavní stížnost směřuje.

2. Z ústavní stížnosti a předložených listin se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci Abdulbarimu Azirovicovi (dále jen "žalobce") částku 3 909 804 Kč s příslušenstvím. Předmětná částka představuje žalobcem (v postavení povinného) zaplacené náklady exekuce, jejímž provedením byla stěžovatelka soudem pověřena. Takto vedená exekuce však byla následně zastavena v důsledku zrušení rozhodnutí - vykonatelného exekučního titulu, na základě něhož byla zahájena. Žalobce se poté obrátil na soud s návrhem na vydání bezdůvodného obohacení, prostřednictvím něhož se po stěžovatelce domáhal vydání uvedené částky představující zaplacené náklady exekuce (na základě exekučního příkazu č. j. 155 EX 802/12-37 ze dne 14. 12. 2012), neboť má jít o plnění, které bylo provedeno na základě právního titulu, jenž odpadl. Soud prvního stupně věc posoudil v intencích závěrů Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. a dovodil oprávněnost nároku žalobce. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky shora označeným usnesením odmítl.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá nedostatek věcné pasivní legitimace a brojí proti závěrům obecných soudů, jelikož podle stěžovatelky není možné nárok žalobce právně kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení. Poukazuje přitom na to, že činnost soudního exekutora je výkonem státní správy; mezi stěžovatelkou a žalobcem nejde o soukromoprávní vztah, ale toliko o vztah veřejnoprávní. Předmětnou částku lze proto vymáhat pouze v intencích ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Žádost o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí stěžovatelka odůvodňovala tím, že výkon rozhodnutí by pro stěžovatelku znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Tuto újmu spatřuje v likvidačním dopadu exekuce, která je vedena na úřad stěžovatelky jako soudní exekutorky. Soudní exekutor k provedení exekuce přikázáním pohledávky povinného z úču u peněžního u mimo jiné postihl (zablokoval) účet stěžovatelky, jímž je financován běžný provoz jejího exekutorského úřadu, mj. i mzdy zaměstnanců, odvody aj.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínky pro odložení vykonatelnosti napadených rozsudků jsou v dané věci splněny, a to i s ohledem na mimořádně nepříznivý dopad výkonu napadených rozhodnutí na chod daného exekutorského úřadu, který sám provádí výkon rozhodnutí k ochraně práv a oprávněných zájmů dalších osob. Jakkoliv není možné odhlédnout od skutečnosti, že - zejména s ohledem na výši vymáhané pohledávky - ve hře je i újma způsobená žalobci v postavení oprávněného (a tedy osoby očekávající poměrně značné plnění), hrozí nepoměrně větší újma právě stěžovatelce jako exekutorovi pověřenému výkonem státní správy, byť v tuto chvíli nelze předvídat výsledek řízení o ústavní stížnosti.

5. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu