Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1640/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. Irenou Zelenkovou, advokátkou se sídlem nám. W. Churchilla 2, 130 00 Praha 3, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -314 ze dne 6. 2. 2019 a rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. -221 ze dne 11. 7. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, kterými měla být porušena jeho základní práva garantovaná , d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rubrikovaným rozsudkem okresního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu péče k nezletilým synům (výrok I.), ve výroku II. bylo soudem zvoleno vzdělávacím zařízením nezletilých ZŠ a MŠ X, ve výroku III. byl upraven styk otce s nezletilými, ve výroku IV. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále byla stanovena povinnost obou rodičů zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Písku náhradu nákladů řízení (výroky V. a VI.). Odvolací soud pak rubrikovaným rozsudkem výroky I., II. a III. soudu prvního stupně potvrdil s tím, že namísto styku stěžovatele s nezletilými pouze každý sudý týden v roce od pátku do neděle tento styk upravil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými počínaje právní mocí rozsudku vždy v třítýdenních cyklech, a to první dva po sobě jdoucí víkendy v každém cyklu od pátku 16.00 hod. do neděle 17.00 hod. Třetí víkend každého cyklu budou nezletilí v péči matky. V ostatním se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti stručně řečeno namítá zejména to, že napadenými rozhodnutími obecných soudů mu není umožněno podílet se na péči o děti a jejich výchově v běžném "školním" režimu, ale pouze v období víkendů a prázdnin. Soudy tak upřednostnily v péči o nezletilé děti matku, která svým protiprávním jednáním (odstěhovala se z P. do 80km vzdálené obce) způsobila, že se stěžovatel nemůže podílet na péči o děti, jak tomu bylo do doby nabytí právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, přičemž shledal, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud předně konstatuje, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním řízení opatrovnického. Ústavnímu soudu přezkum vhodnosti soudy zvoleného řešení nepřísluší, ledaže by se přitom dopustily zjevného excesu či zásadní nespravedlnosti. Nic z toho se ale z napadených rozsudků obecných soudů nepodává. Stěžovatel pouze opakuje námitky, se kterými se obě soudní instance již dostatečně vypořádaly, přičemž svá rozhodnutí i náležitě odůvodnily ve smyslu y.

Pokud se týká samotné realizace styku, je třeba konstatovat, že soudy nastavený styk adekvátně reflektuje situaci, kterou matka svým odstěhováním z P. jednostranně zavinila. Obě soudní instance totiž shodně dospěly k závěru, že právě s ohledem na postup matky při změně bydliště by se tato měla podílet na nákladech spojených se stykem s otce tak, že po ukončení styku bude oba nezletilé vyzvedávat v místě bydliště otce. Odvolací soud a i nalézací soud naplnily ústavněprávní požadavky na realizaci styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost, jak vyplývá ze závěrů nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 29. 5. 2018.

Úvahy obou jmenovaných soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v y, pročež postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat. Ústavní soud uzavírá, že žádné pochybení, které by mohlo zakládat porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatele (zejména a y) ze strany obecných soudů, zjištěno nebylo.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu