Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2342/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2019, č. j. -2215, a Okresního soudu v Berouně ze dne 24. ledna 2019, č. j. -1888, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Berouně, jako účastníků řízení, a dále 1. nezletilé B. P., 2. nezletilého V. P. a 3. M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Řízení před obecnými soudy

1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud") ze dne 13. 3. 2017, č. j. -963, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 9. 2017, č. j. -1086, byli vedlejší účastníci 1. a 2. (dále jen "nezletilí" či jednotlivě jako "nezletilá" nebo "nezletilý", případně "syn" nebo "dcera") svěřeni do péče vedlejšího účastníka 3. (dále jen "otec") a bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti a upraven styk stěžovatelky (dále též "matka") s nezletilými tak, že je povinna přispívat na výživu dcery částkou 1 800 Kč měsíčně, na výživu syna částkou 2 200 Kč měsíčně a s nezletilými je oprávněna stýkat se každý sudý kalendářní týden od vyzvednutí ve školním zařízení ve středu v 15:00 hodin do předání otci tamtéž v pondělí v 8:00 hodin.

2. Usnesením okresního soudu ze dne 27. 10. 2017, č. j. -1221, bylo zahájeno řízení o změně rozsahu styku stěžovatelky s nezletilými, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. , rozhodl okresní soud o návrhu otce na nařízení předběžného opatření tak, že byl stěžovatelce zakázán styk s nezletilými do doby pravomocného ("meritorního") rozhodnutí soudu o změně rozsahu styku. Následně bylo k odvolání matky usnesením krajského soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. -1363, posledně uvedené rozhodnutí okresního soudu změněno tak, že stěžovatelka je oprávněna stýkat se s nezletilými každou sudou kalendářní neděli od 17:15 do 18:15 hodin formou tzv. asistovaného ("řízeného") styku na specializovaném pracovišti.

3. Přípisem ze dne 8. 1. 2019 informoval kolizní opatrovník soud o negativním průběhu asistovaného styku a vyhrocení situace ke konci roku 2018; má za to, že setkávání stěžovatelky s nezletilými formou asistovaného styku je v rozporu s nejlepšími zájmy dětí a za vhodnější považuje setkávání využitím prostředků dálkové komunikace. Společnost Mikuláš 365, o. p. s. (dále jen "společnost Mikuláš 365"), která vykonává asistenci, informovala dne 11. 12. 2018 okresní soud o průběhu asistovaného styku v roce 2018; uvedla, že stěžovatelka s nezletilými většinou probírá záležitosti dospělých nebo týkajících se jí samotné, vyvíjí na ně nátlak a snaží se očerňovat jejich otce, v důsledku čehož jsou nezletilí rozrušeni a ve stresu. Ze zpráv z psychologických konzultací dále vyplynulo, že při setkání dne 18. 11. 2018 stěžovatelka vytrhla dceři několik vlasů (prý za účelem laboratorního rozboru), setkání bylo pro nezletilé traumatickým zážitkem a nepřáli si účast matky na předvánočních mimoškolních akcích. Okresní soud dospěl k závěru, že chování stěžovatelky k nezletilým je alarmující a další jejich setkávání s matkou je v příkrém rozporu s nejlepšími zájmy dětí. Usnesením ze dne 23. 1. 2019, č. j. -1883, proto nařídil okresní soud předběžné opatření, kterým bylo stěžovatelce zakázáno stýkat se osobně s nezletilými, a umožněno jí realizovat styk jen prostřednictvím e-mailové komunikace.

II. Podstata napadených rozhodnutí

4. Stěžovatelka před obecnými soudy namítala neprofesionální a pro ni i nezletilé stresující přístup organizace zajišťující asistovaný styk, a žádala proto o změnu místa jeho výkonu. Za účelem prokázání svých tvrzení také žádala o vydání nahrávek asistovaných styků. Po zatímní úpravě styku stěžovatelky s nezletilými předběžným opatřením okresní soud usnesením ze dne 24. 1. 2019, č. j. -1888, v plném rozsahu zamítl návrh stěžovatelky na změnu místa asistovaného styku s nezletilými a vydání nahrávek z asistovaných styků společností Mikuláš 365. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 4. 2019, č. j. -2215, bylo k odvolání stěžovatelky rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.

5. Okresní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky na změnu místa výkonu asistovaného styku s nezletilými není opodstatněný, neboť okresní soud předběžným opatřením osobní styk s nezletilými stěžovatelce zakázal. V průběhu řízení kolizní opatrovník informoval soud, že na základě zpráv společnosti Mikuláš 365 a dětského psychologa, není podle jeho názoru důvod pro změnu místa výkonu asistovaného styku a není vhodné, aby se stěžovatelka s nezletilými osobně stýkala. K tomu okresní soud dodal, že i kdyby nebyl předběžným opatřením stěžovatelce styk s nezletilými zakázán, nemohl by jejímu návrhu vyhovět, protože za nastalou situaci si stěžovatelka může výlučně sama. Stěžovatelka v návrhu na vydání nahrávek z asistovaných setkání neuvedla žádný relevantní důvod; proto okresní soud i tento její návrh zamítl.

6. Krajský soud se v napadeném usnesení, kterým rozhodl o odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. -1888, ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Podle soudu bylo osvědčeno, že stěžovatelka nemá náhled na své chování a není možné ponechat její styk s nezletilými upravený v rozsahu stanoveném předběžným opatřením ze dne 30. 1. 2018. Krajský soud se ztotožnil i se závěry okresního soudu ohledně nevydání nahrávek z asistovaných setkání stěžovatelce - s tím, že do budoucna dává okresnímu soudu ke zvážení, zda by neměl zajistit nahrávky alespoň z listopadu a prosince 2018. Krajský soud dospěl k závěru, že není na místě zpochybňovat zprávy společnosti Mikuláš 365, které korespondují s popisem průběhu asistovaných styků s dětmi u psycholožky, a usnesení okresního soudu potvrdil.

III. Argumentace navrhovatelky

7. Proti výše uvedeným usnesením obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, v níž namítá porušení ústavně zaručených práv, ke kterému mělo dojít tím, že obecné soudy nerespektovaly její "presumpci neviny", svá rozhodnutí měly založit na tvrzení otce, která automaticky považovaly za správná a pravdivá, zatímco k tvrzením a důkazním návrhům matky nepřihlížely, a dále při svých závěrech vyšly z rozhodnutí v přestupkovém řízení o napadení otce stěžovatelkou. Podle stěžovatelky neodpovídají zprávy z asistovaných styků jejich faktickému průběhu. Nahrávky z těchto setkání jí společnost Mikuláš 365 odmítá vydat a bez jejich vydání nemá stěžovatelka jak prokázat pravdivost svých tvrzení. Podle stěžovatelky krajský soud připustil, že zprávy z asistovaných setkání nemusí odpovídat jejich reálnému průběhu, neboť dal okresnímu soudu na zvážení, zda nemá nahrávky v dalším řízení zajistit. Podle stěžovatelky obecné soudy pochybily, nevyslechly-li nezletilé, kteří se k věci mohou vzhledem ke své rozumové a emoční vyspělosti vyjádřit.

8. Pro výše uvedené spatřuje stěžovatelka v rozhodnutích okresního soudu a krajského soudu porušení y, a dále svých ústavně zaručených práv na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromí podle d (dále jen " "), ochranu rodičovství, rodiny a dětí podle y, jakož i práv podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o styku s dětmi.

IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s a je přípustná ve smyslu téhož zákona.

V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených usnesení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnost je především vyjádřením nesouhlasu se skutkovými a právními závěry obecných soudů, pro stěžovatelku negativními, a postrádá ústavněprávní rozměr. Okresní soud podle Ústavního soudu nerozhodoval "automaticky" podle tvrzení otce nezletilých, nýbrž při rozhodování z úřední povinnosti (a v duchu vyšetřovací zásady) vycházel ze zpráv kolizního opatrovníka, společnosti Mikuláš 365 a dětské psycholožky, jejichž obsahy byly navzájem souladné, a dospěl k ústavně konformním závěrům o příkrém rozporu dřívějšího rozsahu styku stěžovatelky a nezletilých s nejlepšími zájmy dětí.

11. Z napadených usnesení vyplývá, že obecné soudy neměly o závěrech, na kterých svá rozhodnutí založily, žádné pochybnosti. Krajský soud v napadeném usnesení nepochyboval o shodě nahrávek z asistovaného styku s jejich skutečným průběhem; pouze se obecně vyjádřil k možnosti okresního soudu nahrávky v dalším řízení zajistit. Současně se napadená rozhodnutí ani z části nezakládají na rozhodnutí v přestupkovém řízení o napadení otce stěžovatelkou.

12. Ústavní soud neshledal v postupech obecných soudů porušení základních práv stěžovatelky; mohl by zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Obecné soudy rozhodovaly v návaznosti na vydané předběžné opatření ze dne 23. 1. 2019 o zákazu styku stěžovatelky s nezletilými a dospěly k logickým a ústavně konformním závěrům. Napadená usnesení obecných soudů jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna, námitky stěžovatelky jsou v nich spolehlivě vyvráceny a Ústavní soud na ně ve zbytku pro stručnost odkazuje. Stěžovatelkou uváděná judikatura obsahující obecné postuláty právní úpravy styku rodičů s dětmi není pro tuto věc relevantní a Ústavní soud nepovažuje za nutné se k ní blíže vyjadřovat.

VI. Závěr

13. Napadená usnesení jsou dílčími rozhodnutími o úpravě styku stěžovatelky s nezletilými a byla vydána v návaznosti na jim bezprostředně předcházející předběžné opatření. Podle Ústavního soudu nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromí podle y či do práva na respektování soukromého a rodinného života podle Úmluvy. Stejně tak nebylo napadenými rozhodnutími porušeno právo rodiče na péči a výchovu dětí ani právo dětí na rodičovskou výchovu a péči ve smyslu y ani právo na vzájemný styk rodiče s dětmi podle Úmluvy o styku s dětmi. Samotný nesouhlas stěžovatelky s tvrzeními kolizního opatrovníka a společnosti Mikuláš 365 nemůže vést Ústavní soud k úvahám o zrušení napadených rozhodnutí.

14. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu