Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1997/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelů a) Z. V., b) Z. V., zastoupených Mgr. Janem Portem, advokátem sídlem v Teplicích, Kašparova 3244/8a, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. -140, a rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č. j. -114, a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 10. 2016, č. j. -75, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení a Základní školy a mateřské školy X, jako vedlejší účastnice řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "nalézací soud") uložil napadeným rozsudkem stěžovatelům povinnost zaplatit vedlejší účastnici 30 420 Kč s příslušenstvím. Děti stěžovatelů navštěvovaly od října 2013 do června 2014 školu provozovanou na základě řádně vydaného povolení vedlejší účastnicí, která se proti stěžovatelům domáhala u obecných soudů zaplacení "školného" a nalézací soud její žalobě vyhověl.

Nalézací soud dospěl k závěru, že mezi účastníky sice nebyla sepsána smlouva, ta však byla uzavřena v ústní formě. Na základě smlouvy se vedlejší účastnice zavázala zajistit nezletilým dětem stěžovatelů výuku ve své škole, což učinila a za což jsou stěžovatelé povinni zaplatit odpovídající odměnu. Stěžovatelé odměnu nezaplatili, neboť, zjednodušeně řečeno, nebyli spokojeni s kvalitou výuky, soud však dospěl k závěru, že vedlejší účastnice svoji závazkovou povinnost splnila, na rozdíl od stěžovatelů.

Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudek soudu nalézacího potvrdil a uložil stěžovatelům nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení. Napadeným usnesením Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl pro nepřípustnost.

Proti všem v záhlaví uvedeným rozhodnutím podali řádně zastoupení stěžovatelé včasnou ústavní stížnost, ve které uvádějí, že obecné soudy především porušily jejich právo na soudní ochranu ve smyslu d. Podle stěžovatelů soudy svým formalistických přístupem nerespektovaly práva stěžovatelů jako spotřebitelů, neprovedly navržené důkazy, neodůvodnily z jakého důvodu tak učinily, a mezi jejich skutkovými zjištěními a právními závěry je extrémní nesoulad. Stěžovatelé v této souvislosti odkazují na nález Ústavního soudu

sp. zn.

.

Ústavní soud se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelé nejsou spokojeni s výsledkem sporu o zaplacení školného za výuku svých dětí, což však samo o sobě nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti. Všechna napadená rozhodnutí jsou podrobně a přesvědčivě odůvodněna, soudy všech stupňů se věcí stěžovatelů důkladně zabývaly a své závěry vysvětlily. Namítanou vadu v podobě tzv. opomenutých důkazů Ústavní soud nezjistil; v rozsudku nalézacího soudu je uvedeno, proč nebyly provedeny další navržené důkazy, nebyl zjištěn ani žádný nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, natož nesoulad extrémní. Ve zbytku lze pro stručnost odkázat na přesvědčivé odůvodnění napadených rozhodnutí.

Ústavní soud není další přezkumnou instancí v rámci obecné justice a nenašel jediný důvod, proč by měl do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat; podle jeho závěru nebylo porušeno žádné ustanovení "obyčejného práva", natož právo zaručené v ústavní rovině. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný; podle téhož zákona obsahuje toto usnesení jen stručné odůvodnění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu