Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1947/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Lukášem Serbusem, advokátem se sídlem Netřebice 66, Nymburk, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019 č. j. -1368, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), právo na rovnost účastníků v řízení před soudem podle y a právo na rodinný život a péči o děti podle a y. V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud").

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí městského soudu, jakož i z přiloženého rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. 10. 2018 č. j. -1039 (dále jen "obvodní soud") se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl spor stěžovatele (otce) a matky nezletilého M. L. (dále jen "matka") o úpravu styku s nezletilým. Obvodní soud pro Prahu 6 uvedeným rozsudkem určil, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým M. L. každý sudý čtvrtek od 15:00 hodin do neděle bezprostředně následující do 18:00 hodin (otec si nezletilého převezme ve školce - škole a zpět předá matce v místě bydliště matky a každý druhý běžný styk otce s nezletilým, otec předá nezletilého zpět matce v místě bydlišti otce). Dále soud upravil styk o vánočních, jarních, podzimních a velikonočních prázdninách a ohledně letních prázdnin soud rozhodl, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým každé letní prázdniny vždy deset dnů v kuse třikrát za celé letní prázdniny (otec nezletilého převezme v místě bydliště matky a předá nezletilého zpět matce v místě bydliště otce).

3. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem částečně změnil rozhodnutí obvodního soudu, přičemž změna měla reflektovat již "zažitý" stav, kdy stěžovateli byl v minulosti vymezen styk s nezletilým v lichém týdnu (oproti rozhodnutí obvodního soudu, které upravovalo styk v sudém týdnu). Další změna se týkala místa předávání nezletilého - městský soud jednotně stanovil jak povinnost nezletilého předat otci, tak jej i zpět předat matce v místě bydliště matky. Vzhledem k neshodám rodičů městský soud dále pevně stanovil termíny styku nezletilého se stěžovatelem v období letních prázdnin a upravil odlišně styk v rámci jarních prázdnin, jejichž termíny se mají řídit dle místa bydliště nezletilého. Ve výroku II. rozsudku městského soudu bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele hradit náklady řízení státu (pozn.: vynaložené znalečné) ve výši stanovené soudem prvního stupně v samostatném usnesení.

4. Z odůvodnění rozsudku městského soudu plyne, že mezi stěžovatelem a matkou nezletilého jsou časté konflikty, jejich vztah je nepřátelský, přičemž ani jeden z rodičů není schopen akceptovat výchovu druhým rodičem. Rozsah běžného styku má odpovídat dosavadní praxi ve styku rodičů s nezletilým, kterému tento stav podle vyjádření znalce i kolizního opatrovníka vyhovuje a není důvod jej měnit. Na závěr se soud vyjádřil též k argumentaci stěžovatele nálezem Ústavního soudu

sp. zn.

. Konstatoval, že na danou situaci judikatura nedopadá, jelikož v tomto řízení je to stěžovatel, který bydlí dle vlastního rozhodnutí v cca 60 km vzdáleném Kolíně a nejde o případ, kdy by se matka nezletilého odstěhovala do místa vzdáleného několik desítek kilometrů a tím ztěžovala otci styk s nezletilým.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem městského soudu bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces. Nesouhlasí jednak s tím, jak soud upravil jeho styk s nezletilým synem a jednak s tím, že to má být pouze on, kdo se bude podílet na dopravě syna z předškolního zařízení, resp. z místa bydliště matky a zase zpět tak, aby mohl realizovat soudem upravený styk. V závěru stěžovatel brojí též proti rozhodnutí soudu, kterým mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení státu spojené s vypracováním znaleckého posudku.

6. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

7. Ústavní soud přistupuje k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných ve věcech upravených zákonem o rodině, resp. rodinných věcech nově upravených zvláště restriktivně. Konstantně přitom judikuje, že klíčovým kritériem, které soudy musejí brát při rozhodování obecně ve věcech péče o děti v potaz, je nejlepší zájem dítěte, který je však definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci dítěte. Je přitom primárně úkolem opatrovnických soudů, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy (popř. i judikaturu soudů) přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní (k tomu srov. například usnesení

sp. zn.

ze dne 16. 4. 2019).

8. Z uvedeného plyne, že celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení, zda se nejedná o zcela "extrémní" rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces. O takový případ se však nyní nejedná.

9. V posuzované věci soudy obou instancí vycházely jak z provedených důkazů, mj. i ze znaleckého posudku či vyjádření kolizního opatrovníka, tak i z poznatků zavedené úpravy styku rodičů s nezletilým. Městský soud v napadeném rozhodnutí jasně uvedl, jaké důvody jej vedly ke změně (resp. spíše k úpravě) rozsudku soudu prvního stupně; provedené změny reflektují situaci, která je v současné době nastolena mezi účastníky řízení v rámci úpravy styku a vyhovuje především nezletilému. Napadené rozhodnutí soud odůvodnil způsobem, který nevybočuje z mezí ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do soudního rozhodování.

10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu