Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1819/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti T. A., zastoupeného Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem, sídlem Stodolní 834/7, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2019 č. j. -352, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle , a d (dále jen " ").

2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 19. 3. 2019 č. j. -352 zamítl v neveřejném zasedání stížnost stěžovatele (odsouzeného) proti usnesení Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 8. 1. 2019 č. j. -332, kterým bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná původně podmíněně odložený trest odnětí svobody v trvání dvou let, jenž mu byl uložen rozsudkem okresního soudu ze dne 30. 3. 2017 sp. zn. . Okresní soud opřel své rozhodnutí o zjištění, že stěžovatel v celkové tříleté zkušební době nevedl řádný život, když se dopustil několika přečinů (zpronevěry, výtržnictví a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku) a jednoho přestupku (odmítnutí vyšetření na alkohol nebo jinou návykovou látku a řízení vozidla bez řidičského oprávnění). Krajský soud se s těmito závěry ztotožnil a dále uvedl, že ačkoliv stěžovatel udělené peněžité tresty uhradil a zcela vykonal trest obecně prospěšných prací, neměl výkon těchto trestů za následek zahlazení těchto odsouzení, neboť peněžité tresty byly uloženy za úmyslnou trestnou činnost. Krajský soud se neztotožnil s námitkou stěžovatele, že by bylo možné postupovat podle věty druhé , , ve znění pozdějších předpisů, a výjimečně ponechat podmíněné odsouzení v platnosti. V této souvislosti zdůraznil, že nebyly splněny zákonné podmínky pro tento výjimečný postup, a to proto, že stěžovatel se ve zkušební době dopustil nejen přestupku, ale i tří trestných činů, přičemž ani jím tvrzené okolnosti, že splácí škodu způsobenou trestným činem, že je zaměstnán, popř. splácí pokutu, nemohou vést k závěru, že by bylo možné ponechat podmíněné odsouzení v platnosti.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve rekapituluje obsah rozhodnutí a poukazuje na okolnosti, které podle jeho názoru odůvodňují uplatnění výjimky z přeměny podmíněného trestu na nepodmíněný. Poukazuje na to, že příčinou jeho protiprávního jednání ve zkušební době byly špatné rodinné vztahy, nezralý věk, nadměrné užívání alkoholu či příslušnost k nevhodné skupině lidí. V současnosti však vede řádný život, má zázemí a zaměstnání ve Velké Británii, díky čemuž byl schopen uhradit všechny uložené peněžité tresty a pokuty. Tyto okolnosti by měly soudy vést k aplikaci výjimky obsažené v větě druhé za současného použití , popř. . Domnívá se, že krajský soud ve svém rozhodnutí dostatečně neuvedl důvody, proč nelze stěžovatelem navrhovaný postup na jeho případ použít, dále se nezabýval jeho osobou a všemi okolnostmi případu. Podle stěžovatele krajský soud postupoval formálně pouze podle znění zákona, čímž došlo k neoprávněnému omezení jeho práva na soudní ochranu. S ohledem na to, že rozhodnutí bylo vydáno v neveřejném zasedání, neměl stěžovatel možnost dostatečně osvědčit změnu osobních poměrů, svůj nynější postoj a snahu vést řádný život. Stěžovatel současně s ústavní stížností podal podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Jak již Ústavní soud mnohokrát v minulosti zdůraznil, jeho základní působností podle y je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad jejich rozhodovací činností. Ve své činnosti musí totiž respektovat jeden ze základních principů právního státu, dle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví ( y, y). Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutím porušena základní práva a svobody.

6. Co se týče řízení před Ústavním soudem, pak je nutno rovněž připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta.

7. Jak již bylo naznačeno výše, pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavně zaručených základních práv a svobod. V tomto smyslu musí být formulována již ústavní stížnost, přičemž námitky, které jsou svou podstatou pouhým pokračováním polemiky s rozhodnutími obecných soudů z pohledu podústavního práva, nemohou být důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu.

8. Je zřejmé, že stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti právním závěrům krajského soudu vycházejícím z rozhodnutí okresního soudu, který v řízení vykládal podústavní právo a konkrétní skutkové okolnosti případu a jeho námitky lze považovat pouze za zopakování argumentace uplatňované v předchozím řízení. Krajský soud v případě stěžovatele zvažoval, zda se osvědčil ve zkušební době podmíněného trestu odnětí svobody a dospěl k závěru, že spáchal-li v této době opětovně trestnou činnost, je třeba na něho hledět tak, že nevedl řádný život a tedy že se neosvědčil, a to i přesto, že uložené peněžité tresty uhradil a má zájem na odčinění vzniklé škody. Za situace, kdy se stěžovatel ve zkušební době dopustil dalších trestných činů, a krajský soud dospěl k rozhodnutí, že se trest vykoná, je jeho závěr z ústavního hlediska přijatelný, neboť vyvarování se páchání trestné činnosti ve zkušební době podmíněně odsouzeným představuje bezpochyby základní atribut řádného života podle . Obecné pravidlo zní, že zavdá-li pachatel příčinu k výkonu trestu, tedy nevede-li ve zkušební době řádný život nebo nevyhoví-li dalším uloženým podmínkám, rozhodne soud o nařízení výkonu trestu odnětí svobody. Na druhou stranu, ponechání podmíněného odsouzení v platnosti, kteréhož postupu se stěžovatel dovolává, zákon výslovně označuje za výjimečné. Z konstrukce "obecné pravidlo - výjimka" pak vyplývá, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je použít jen v mimořádných případech. Odůvodnění rozhodnutí krajského soudu považuje Ústavní soud za dostatečně konkrétní, vycházející ze skutkových okolností věci a co do rozsahu a argumentační roviny za přesvědčivé. Ústavní soud neshledal, že by bylo projevem svévole či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Do závěrů krajského soudu tak nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat.

9. Stěžovatel dále namítal, že krajský soud rozhodl v neveřejném zasedání, takže mu nebyla poskytnuta možnost osvětlit svoji životní situaci. Ústavní soud nemá k tomuto procesnímu postupu krajského soudu žádné výhrady. Podle y má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům; veřejnost přitom může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem (srov. též větu první y). Na zákonné úrovni výše uvedenému koresponduje úprava hlavního líčení a veřejného zasedání zakotvená v zákoně č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, včetně stanovení podmínek, kdy naopak lze jednat v nepřítomnosti osoby, jíž se řízení týká [srov. nález ze dne 3. září 2009

sp. zn.

(N 195/54 SbNU 403); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Pro rozhodování o stížnosti trestní řád formu zasedání výslovně nestanoví a vzhledem k § 240 trestního řádu lze proto rozhodovat v zasedání neveřejném, bez přítomnosti účastníků řízení.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, odmítl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle tak, že ho jako zjevně neopodstatněný odmítl. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. července 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu