Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2077/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Družstva singularistů Rozdrojovice, se sídlem Na Dědině 7, 664 34 Rozdrojovice, zastoupeného Mgr. Vladimírem Hamplem, advokátem se sídlem Mendlovo nám. 1a, 603 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -55 ze dne 25. 4. 2019 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov č. j. -10 ze dne 11. 10. 2018 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud Brno-venkov vyhověl žalobě na ochranu rušené držby směřující proti stěžovateli jako rušiteli a uložil mu povinnost umožnit žalobcům průchod a průjezd přes pozemek nacházející se v katastrálním území Rozdrojovice a blíže specifikovaný v uvedeném usnesení soudu prvního stupně, a to odklizením navezeného materiálu z povrchu cesty na tomto pozemku v rozsahu vyznačeném na geodetické mapě tvořící nedílnou součást daného usnesení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí okresního soudu zrušil v rozsahu, v němž se týká vztahu mezi stěžovatelem a žalobcem c) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení, jinak je v meritu jako věcně správné potvrdil.

Proti rozhodnutím soudů (mimo výrok pod bodem I. usnesení okresního soudu, kterým byl zamítnut návrh žalobců na poskytnutí téže ochrany blíže neurčeným vlastníkům, a mimo rušící výrok usnesení krajského soudu) brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že soud prvního stupně jej o podané žalobě nevyrozuměl, a nedal mu tak možnost se před vydáním rozhodnutí k věci vyjádřit. Stěžovatel se dle svých slov o existenci řízení dozvěděl až z doručeného rozhodnutí. Stěžovatel dále odvolacímu soudu vytkl, že při svém jednání neprováděl důkazy. Konkrétně chtěl stěžovatel dokázat, že se žalobci o narušiteli držby dozvěděli již na schůzi představenstva stěžovatele dne 6. 8. 2018, což by ve svém důsledku muselo vést k zamítnutí žaloby pro opožděnost. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Odvolací soud se pochybením nalézacího soudu patřičně zabýval a dostatečně vyložil, proč není takové intenzity, aby založilo důvod ke kasaci usnesení okresního soudu (viz body 15 a 16). S jeho závěry, na něž lze v podrobnostech odkázat, se Ústavní soud ztotožňuje. K tomu se sluší podotknout, že řízení o ochraně z rušené držby je de facto svého druhu řízením, které se svým významem blíží řízení o předběžném opatření. Z těchto důvodů není třeba v nalézacím řízení nařizovat jednání (mimo případ uvedený v ), soud je vázán poměrně krátkými lhůtami a ve věci samé rozhoduje usnesením, které je oproti rozsudku ze zákona zásadně předběžně vykonatelné (srov. ). Smyslem těchto opatření je poskytnout co možná nejúčinnější (tedy i dostatečně rychlou) ochranu držiteli, který byl ze své držby vypuzen nebo v ní jinak rušen. Procesní obrana rušitele se pak zpravidla přesouvá do odvolacího řízení, které však již není zatíženo podobnými omezeními.

Namítá-li stěžovatel, že odvolací soud při svém jednání neprováděl důkazy, pak takový závěr se z odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu nepodává. Odvolací soud pouze neshledal důvod opakovat listinné důkazy připojené k žalobě pro jejich nezpochybnění, nicméně jinak provedl důkazy čtením řady prohlášení osob vyjadřujících se ke schůzi představenstva stěžovatele. Z odůvodnění soudu nijak nevyplývá, že by se snad krajský soud s některým důkazním návrhem stěžovatele nevypořádal. Námitka stěžovatele je dosti obecná, pročež se jí Ústavní soud nemohl blíže zabývat.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu