Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1937/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. G. P. a 2. J. P., obou zastoupených Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti postupu Nejvyššího soudu spočívajícího ve vrácení spisu v trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. bez meritorního vyřízení, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Návrhem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhali, aby Ústavní soud vyslovil, že v záhlaví popsaný postup Nejvyššího soudu porušuje jejich ústavní práva vyplývající z a d a y (dále jen " ").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a vyrozumění Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019 sp. zn. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé podali v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze. Nejvyšší soud v průběhu dovolacího řízení zjistil, že mu byl předložen spis v neúplné podobě. Dospěl přitom k závěru, že způsob, jakým soudy reagovaly na skutečnost, že účastníkům řízení byly zaslány opisy rozhodnutí, které nekorespondovaly s jeho vyhlášením, je nepřípustný. Na takovou situaci je dle Nejvyššího soudu nutné reagovat tzv. opravným usnesením. Z toho důvodu Nejvyšší soud v takové situaci prozatím nerozhodne o podaných dovoláních, nýbrž vrátí soudu prvního stupně spis k nápravě uvedených nedostatků.

3. Proti tomuto postupu stěžovatelé brojí ústavní stížností.

4. Aniž by Ústavní soud přistoupil k meritornímu posouzení argumentace stěžovatelů, musel ústavní stížnost odmítnout pro její nepřípustnost.

5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelům k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští. Z uvedeného pak vyplývá, že Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti.

6. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že dané dovolací řízení bude nadále pokračovat a je tedy stále věcí obecných soudů, aby dostály své povinnosti chránit dotčená základní práva a svobody ( y). Veškeré uvedené námitky mohou stěžovatelé uplatnit přímo před Nejvyšším soudem, který se bude muset vypořádat s těmi námitkami, jež budou dosahovat ústavněprávní úrovně [srov. např. nález ze dne 22. 4. 2014

sp. zn.

(N 65/73 SbNU 233); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Nejvyšší soud je přitom nadán pravomocí zrušit rozhodnutí nižších soudů. Z uvedeného důvodu by byl zásah Ústavního soudu zjevně předčasný.

7. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2019

Jan Filip v. r.

soudce zpravodaj