Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 984/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Společenství pro dům X., zastoupeného Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem se sídlem Argentinská 783/18, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2017, č. j. -146, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2017, č. j. -174, za účasti Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení usnesení obecných soudů uvedených v záhlaví, kterými byla odmítnuta žaloba na zaplacení peněžité částky proti Olze Köhlerové (dále jen " "), která je vlastníkem bytové jednotky se spoluvlastnickým podílem k budově a pozemku.

2. Napadenými usneseními mělo dojít k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele vyplývajících ze a d tím, že soud nepostupoval v řízení předvídatelně. Po podání odporu vedlejší účastnicí soud nenařídil jednání ve věci, jak mu ukládá ustanovení Soud prvého stupně shledal původně stěžovatelův návrh způsobilý, neboť podle něj vydal elektronický platební rozkaz. Po podání odporu však soud dospěl k závěru, že návrh je nesrozumitelný, neurčitý a nesplňuje jiné náležitosti, pro které bylo třeba stěžovatele opakovaně vyzývat. Ve výzvách soud navíc požadoval opravu týkající se příslušenství pohledávky, tedy úroku z prodlení a nikoli jistiny samotné. Údajné vady návrhu stěžovatele tak nemohou být vadami, pro které návrh nelze projednat. Stěžovatel navíc na všechny výzvy soudu řádně reagoval. Stěžovatel v závěru poukazuje na neméně závažný dopad postupu obecných soudů, spočívající v promlčení uplatňovaného nároku.

3. Vydání platebního rozkazu podle předchází pouze zběžné posouzení žaloby, při kterém se vychází zpravidla z tvrzení žalobce a z přiložených listin. Neprovádí se dokazování, tudíž se nezkoumá, zda předložené y prokazují žalobcova tvrzení dostatečným způsobem; k tomu dochází až během případného jednání ve věci. Ze samotného vydání platebního rozkazu lze toliko dovodit, že nejde o žalobu zjevně nedůvodnou a úvahy o dostatečnosti tvrzení či předložených důkazů v této fázi řízení nejsou namístě. Nelze také přehlédnout fakt, že platební rozkaz je oprávněn vydat samostatně vyšší soudní úředník, v posuzovaném případě jej vydala soudní tajemnice. Závaznost závěru soudního úředníka učiněného po zběžném posouzení žaloby pro řízení nalézací by mimo jiné vedla k absurdní situaci - totiž že by soudce byl při rozhodování vázán úvahou soudního úředníka. Takový stav by však byl v příkrém rozporu nejen s požadavkem na nezávislost soudců, ale prakticky by zbytek řízení učinil zbytečným.

4. K části argumentace stěžovatele, jíž brojí proti tomu, že jeho podání bylo odmítnuto pro neurčitost a nesrozumitelnost, tedy v otázce, zda byly naplněny podmínky , lze odkázat na podrobné odůvodnění napadených usnesení. Z ústavněprávního hlediska lze snad k němu dodat jen tolik, že odmítnutí poučeného účastníka nepovažuje Ústavní soud za odpírání spravedlnosti a porušení práva na přístup k soudu. V občanskoprávním řízení leží odpovědnost za naplnění jeho účelu na účastnících tohoto řízení v daleko větší míře, než tomu je v soudních řízeních jiných. Jsou to však soudy, kdo řízení vede, a musí proto porozumět jeho podstatným právním a skutkovým okolnostem, pročež musí být nadány pravomocí si jejich upřesnění od účastníků vyžádat, a to i s eventualitou negativních důsledků, které mohou pro účastníky v případě nevyhovění soudu nastat. Tyto pravomoci, ostatně jako žádné jiné, pochopitelně nemohou být v právním státě neomezené. Soudce musí být nadán zvýšenými schopnostmi porozumění psanému textu i mluvenému projevu. Jakkoliv jsou tyto schopnosti u každého soudce samozřejmě jiné, a tudíž může být částečně jiný i způsob vedení každého jednotlivého řízení, je třeba zajistit, a to i cestou řízení o ústavní stížnosti, aby soudci svého nadřazeného postavení neužívali k usnadnění toliko svých úkolů či dokonce sankcionování jim nelibých osob. Proto musí být jakýkoliv procesní postup řádně racionálně odůvodněn, aby se předešlo soudní svévoli a v důsledku toho odpírání spravedlnosti účastníkům řízení.

5. Tyto náležitosti jsou však v dané věci splněny. Ústavní soud prozkoumal napadená rozhodnutí a neshledal v jejich závěru o nemožnosti věcně projednat stěžovatelovu žalobu projev excesu, svévole či libovůle. Přihlédl přitom především k tomu, že stěžovatel byl na nejasnost svého podání upozorněn. Závěr o faktické nesrozumitelnosti či nejasnosti žaloby považuje Ústavní soud za zcela racionálně, skutkově i právně odůvodněný.

6. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu