Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1654/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Ing. Ladislava Hršela, zastoupeného Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 119/I, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -120 ze dne 9. 10. 2017, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -145 ze dne 5. 9. 2018 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. -172 ze dne 19. 3. 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení d (dále jen " ") a y domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými byla zamítnuta jeho žaloba na zaplacení částky 10 000 000 Kč a byla mu uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení. Rovněž požaduje zrušení usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání.

Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu se podává, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto podle věty první , neboť neobsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením , přičemž tyto vady, pro něž nelze posoudit přípustnost a důvodnost dovolání a pokračovat v řízení, dovolatel v průběhu trvání lhůty k dovolání neodstranil ( ).

Nejvyšší soud konkrétně uvedl, že námitku, podle níž měl odvolací soud posoudit smlouvu o investičním vstupu jako absolutně neplatnou, stěžovatel v rozporu s vznesl poprvé až v dovolacím řízení a navíc k ní nepředložil žádné konkrétní argumenty. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dovolatel nevymezil způsobem stanoveným ani u námitky, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru o promlčení práva dovolatele na odstoupení od smlouvy o investičním vstupu, neboť ani v tomto směru žádnou argumentaci neuvedl. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo navíc založeno na dvou důvodech, a sice na neplatnosti odstoupení od smlouvy o investičním vstupu a na promlčení práva dovolatele na odstoupení od této smlouvy. Přestože každý z obou uvedených důvodů by samostatně obstál jako důvod pro zamítnutí žaloby, stěžovatel první z popsaných důvodů v dovolání nenapadl. Za této situace by dovolání, i kdyby nebylo vadné, nebylo přípustné ani k přezkoumání závěru o promlčení práva na odstoupení, neboť jeho věcný přezkum výsledek sporu ovlivnit nemůže, je-li tu ještě jiný samostatný důvod pro vydání napadeného rozhodnutí (k tomu srov. sp. zn. , , , ).

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se závěry nalézacího a odvolacího soudu, k rozhodnutí Nejvyššího soudu pouze uvádí, že jej napadá z opatrnosti, neboť dovolání bylo odmítnuto pouze z procesních důvodů. Závěrům soudu o vadách dovolání, pro které muselo být odmítnuto, přitom nic nevytýká.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Pro posouzení projednávané věci se jeví klíčovým, že dovolání stěžovatele nesplňovalo obligatorní náležitostí stanovené v ustanovení a Nejvyššímu soudu tak nebyl vytvořen prostor, aby vůbec "uvážil" přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání je srozumitelně a řádně odůvodněno, nelze v jeho postupu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle y. Ostatně, jak bylo předesláno, stěžovatel vůči němu žádnou ústavně relevantní argumentaci neuvádí. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu tedy Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou.

Za situace, kdy stěžovatel uplatnil dovolání jako poslední procesní prostředek k ochraně svých práv, avšak neučinil tak procesně správným způsobem, je ve vztahu k rozhodnutí krajského a vrchního soudu ústavní stížnost z důvodu řádného nevyčerpání všech procesních prostředků nepřípustná ve smyslu (srov. stanovisko sp. zn. a obdobně usnesení

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu