Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1722/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Hradišťko, z.s., Zahradní 122, Veltruby, zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 567/33 Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2019, č. j. -42, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2018, č. j. -42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 27. 5. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje veškeré procesní předpoklady pro její projednání, stanovené .

II.

Stěžovatelka se v roce 2018 dozvěděla o skutečnosti, že na území obce Veltruby byla v rozporu s právními předpisy i platným územním plánem obce Veltruby umístěna provozovna občerstvení společnosti Vorvani s.r.o., sestávající z přípojného vozidla - přívěsu, určeného k prodeji občerstvení, dalšího přívěsu určeného k ubytování obsluhy, přenosné chemické toalety a z plátěných přístřešků a stanů (dále jen "provozovna").

Stěžovatelka je spolkem, jehož účelem je ochrana přírody, krajiny a životního prostředí. Z toho důvodu podala podle , , ve znění pozdějších předpisů, k Městskému úřadu Kolín - odboru výstavby podnět k odstranění shora popsané provozovny podle , stavební řád, ve znění pozdějších předpisů. Protože stavební úřad zůstal nečinný, podala stěžovatelka žalobu podle , kterou se domáhala ochrany proti nezákonnému zásahu ze strany stavebního úřadu, spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby. Krajský soud svým usnesením ze dne 13. 9. 2018, č. j. -42, žalobu stěžovatelky odmítl podle , jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Následně podanou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl.

Stěžovatelka má za to, že umístěním provozovny na obecním pozemku došlo k zásahu do jejího základního práva na příznivé životní prostředí ve smyslu d. Obecné soudy ve svých rozhodnutích dospěly k závěru, že se stěžovatelka nemůže domáhat ochrany práva na zahájení řízení odstranění provozovny na základě svého podnětu. Stěžovatelka se však nedomáhala ochrany před zásahem do takového práva, ale ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v samotné skutečnosti, že stavební úřad v rozporu se zákonem nezahájil řízení o odstranění provozovny. Tím došlo k ohrožování a poškozování životního prostředí v lokalitě Hradišťko a i k zásahu do práva stěžovatelky na příznivé životní prostředí. Nezákonný zásah tedy nespočívá v porušení procesních práv stěžovatelky, vyplývajících z s. ř., ale v porušení jejího práva na příznivé životní prostředí. Stavební úřad tomuto právu neposkytl ochranu. Podání podnětu nemůže zbavit stěžovatelku práva domáhat se ochrany svého subjektivního práva na příznivé životní prostředí, do něhož bylo zasaženo nečinností stavebního úřadu. Správní orgán má povinnost zahájit řízení kdykoliv, když zjistí skutečnosti rozhodné pro jeho zahájení. V předmětném případě tak správní orgán neučinil a tím neochránil práva stěžovatelky.

Stěžovatelka má za to, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány a d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [ y (dále jen " ")], který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.

Ústavní soud je toho názoru, že závěry, k nimž dospěly obecné soudy v souvislosti se zahájením správního řízení na podnět stěžovatelky, resp. s výkladem k zahájení řízení z moci úřední, lze považovat za ústavně konformní. Pokud stěžovatelka namítá, že obecné soudy, potažmo správní orgány, neposkytly ochranu jejímu právu na příznivé životní prostředí, v ústavní stížnosti neuvádí, krom tohoto obecného tvrzení, žádný argument, pro který by správní orgán měl správní řízení z moci úřední zahájit. Jinými slovy řečeno, není zřejmé, z jakého důvodu se měl správní orgán zpronevěřit své povinnosti zahájit řízení z moci úřední. Obecné tvrzení o právu na příznivé životní prostředí není dostatečně určité na to, aby z něj bylo lze dovodit, že správní orgán ve své úvaze, zda zahájit řízení z moci úřední, skutečně pochybil a tím ohrozil práva stěžovatelky. Nejvyšší správní soud zcela správně poukázal na skutečnost, že neexistuje žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické či právnické osoby na to, aby vůči jinému subjektu bylo zahájeno správní řízení, v rámci něhož by byl tento subjekt za porušení právních předpisů stíhán.

Ústavní soud z výše vyložených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu