Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1846/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky L. P., zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti zásahu Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 5. dubna 2019, č. j. -7, ve spojení s postupem Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 18. března 2019, ve věci č. j. 3 ZT 198/2015-268, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Chebu jako účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu (dále jen "okresní státní zastupitelství") vyrozuměla stěžovatelku, že její návrh na vyloučení státního zástupce (dále jen "jmenovaný státní zástupce") vyhodnotila jako podnět k výkonu dohledu vyššího státního zastupitelství podle , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a proto věc předložila Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni (dále jen "krajské státní zastupitelství"). Státní zástupce krajského státního zastupitelství vyrozuměl stěžovatelku o provedeném výkonu dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství a její podnět k vyloučení jmenovaného státního zástupce pro podjatost podle § 30 odst. 1 trestního řádu odložil jako nedůvodný.

Právně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), uvádí, že v souvislosti se svou trestní věcí vedenou před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. navrhla vyloučení jmenovaného státního zástupce. Stěžovatelka je přesvědčena, že způsob jakým se s návrhem vypořádala stání zastupitelství, je nezákonný a porušuje její základní práva zakotvená v základních práv a svobod (dále jen " "). Podle § 31 odst. 1 trestního řádu má o návrhu na vyloučení orgánu činného v trestním řízení (§ 30 odst. 1 trestního řádu) rozhodnout osoba, jíž se návrh týká (státní zástupce) usnesením, proti kterému je přípustná stížnost (§ 31 odst. 2 trestního řádu). V jejím případě ale stěžovatelku vyrozuměla státní zástupkyně (manželka jmenovaného státního zástupce) o postoupení věci podle k dalšímu opatření; nebylo tedy vydáno rozhodnutí s příslušejícím řádným opravným prostředkem a rozhodla jiná (nepříslušná) osoba, přestože k tomu neexistovaly žádné důvody. Krajské státní zastupitelství následně nevykonalo dohled a nedalo pokyn okresnímu státnímu zastupitelství k postupu, ačkoliv tak mělo učinit. Proto stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud konstatoval porušení jejího práva postupem krajského i okresního státního zastupitelství a zakázal těmto orgánům v porušování pokračovat.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z připojených listin se podává, že stěžovatelka se s předmětným návrhem obrátila na Okresní státní zastupitelství v Sokolově, které návrh postoupilo okresnímu státnímu zastupitelství. Okresní státní zástupkyně stěžovatelku vyrozuměla, že její návrh vyhodnotila jako podnět k dohledu vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věcí v jeho příslušnosti. Státní zástupce krajského státního zastupitelství pak stěžovatelce sdělil, že zvolený postup (nerozhodoval-li jmenovaný státní zástupce podle § 30 odst. 1 trestního řádu) považuje za správný. Stěžovatelka totiž uplatnila svoji námitku poprvé již 2. ledna 2018, tedy v době kdy probíhalo řízení před Okresním soudem v Chebu ve věci, v níž jmenovaný státní zástupce podal dne 27. června 2016 obžalobu; podle § 12 odst. 6 trestního řádu je od toho okamžiku státní zástupce jednou ze stran soudního řízení a nepřísluší mu v něm rozhodovat, a to ani o tom, zda je či není ve věci vyloučen. Nadto byla stěžovatelka vyrozuměna, že jmenovaný státní zástupce od 1. ledna 2019 již nepůsobí u okresního státního zastupitelství a trestní věc byla přidělena podle rozvrhu práce jinému státnímu zástupci.

Z vyrozumění krajského státního zastupitelství je tak především patrné, že ač postup státních zastupitelství neodpovídal představám a požadavkům stěžovatelky, výsledku bylo dosaženo, neboť jmenovaný státní zástupce již není v její věci činný. Vyřízení věci státními zastupitelstvími pak splňuje zákonné požadavky, neboť postup podle § 30 odst. 1 trestního řádu lze ve vztahu ke státnímu zástupci po podání obžaloby uplatnit jen ve výjimečných případech, který v tomto případě nenastal. Státní zástupce vystupuje jako strana řízení a požadavek na jeho vyloučení (ať již z jakéhokoliv důvodu) lze považovat za snahu "odvolat" zástupce protistrany v (jakémkoliv) řízení.

Státní zastupitelství srozumitelně svůj zákonný postup vysvětlila a svým postupem nezasáhla právo stěžovatelky zakotvené v y. Nespokojenost stěžovatelky, daná jejím subjektivním vnímáním nepříznivé situace trestního řízení, není způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.

Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu