Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1189/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele A. V., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Levým, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 249/28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2019, sp. zn. , a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. prosince 2018, č. j. -9, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7 jako účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "soud prvního stupně") rozhodl, že obviněný stěžovatel nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu; Městský soud v Praze zamítl jeho stížnost.

Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), namítá, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily jeho možnosti a finanční situaci. Stěžovatel i jeho příbuzní jsou vazebně stíháni a orgány činné v trestním řízení jim zajistily téměř veškerý majetek; peníze na účtech jsou zajištěny až do výše 763 088 340 Kč, ačkoliv zůstatky této výše zdaleka nedosahují. Stěžovatel je ve vazbě a nemá tedy možnost zajištění dalších prostředků, jimiž by hradil náklady své obhajoby; podle jeho přesvědčení existují důvody postupu podle § 33 odst. 2 trestního řádu. Pokud soudy učinily jiný závěr, nemá tento oporu ve skutečnosti, je projevem excesu a zkracuje stěžovatele v jeho základních právech - k tomu odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. října 2013,

sp. zn.

(všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz).

Stěžovatel uvádí, jaké konkrétní nesprávnosti v odůvodnění napadených usnesení spatřuje, s tím, že není v jeho silách prokázat neexistenci dalšího majetku, z něhož by mohl hradit náklady své obhajoby (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 22. srpna 2013,

sp. zn.

). Je ohrožen trestní sazbou až do deseti let odnětí svobody a rovněž trestem propadnutí majetku; nejde o přechodně tíživou finanční situaci, je přesvědčen, že obecné soudy porušily jeho zaručená základní práva zakotvená v a 40 odst. 3d (dále jen ""), jakož i v písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto Ústavnímu soudu navrhl napadená usnesení zrušit.

Z napadených usnesení se podává, že stěžovatel a jeho příbuzní i blízcí jsou stíháni pro trestnou činnost s předpokládaným výnosem rodiny stěžovatele nejméně 395 milionů Kč (celé organizované skupiny pak nejméně 750 milionů Kč). Nepodařilo se ale objasnit, jak rodina s podstatnou většinou těchto prostředků naložila, lze však dovodit, že tento majetek je ukryt. Soud prvního stupně srozumitelně vysvětlil, proč stěžovateli nárok podle § 33 odst. 2 trestního řádu nepřiznal a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, podle které není podstatný samotný nedostatek prostředků výdělečně schopné osoby, rozhodující není ani její momentální ekonomická situace, ale naopak vliv mají celkové majetkové poměry a způsob dřívějšího nakládání příjmy či jinými prostředky.

Úkolem Ústavního soudu není revidovat celý postup obecných soudů, ale zjistit, zda tyto postupovaly v mezích svých pravomocí způsobem, který zákon předvídá, a vydaly rozhodnutí, které je dostatečně odůvodněné a přezkoumatelné. Jinými slovy řečeno, posouzení, zda jsou v konkrétním případě dány důvody přiznání nároku podle § 33 odst. 2 trestního řádu, náleží zásadně obecným soudům; Ústavnímu soudu přísluší jen zhodnocení, zda rozhodnutí nepředstavují exces z ústavního rámce. Porušení práva nemůže spočívat ve skutečnosti, že některé okolnosti stěžovatel hodnotí odlišně a taková odlišnost není excesem, který stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí. Stěžovatel neuvedl nic, co by svědčilo o vybočení obecných soudů z daných pravidel pro rozhodování o nároku na bezplatnou obhajobu (nebo za sníženou cenu); obecné soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud nezjistil porušení práva na soudní ochranou (y) ani práva na obhajobu (y)

Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný; usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu