Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1584/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti 1. M. R. a 2. obchodní společnosti XX, Praha 5, obou zastoupených JUDr. Mgr. Markem Orságem, advokátem se sídlem Národní třída 300/24, Hodonín, proti příkazu Městského soudu v Brně k domovní prohlídce ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. a domovní prohlídce, kterou dne 20. 3. 2019 provedla na jeho základě Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, za účasti Městského soudu v Brně a Policie České republiky, Krajské ředitelství Jihomoravského kraje, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Ústavní stížností navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedeného příkazu. Současně se domáhají, aby Ústavní soud konstatoval, že domovní prohlídkou provedenou na základě tohoto příkazu došlo k porušení jejich základních práv a svobod, a aby orgánům, které ji provedly, zakázal pokračovat v porušování a aby jim uložil povinnost obnovit stav před porušením základních práv a svobod stěžovatelů, tedy vrátit jim veškeré věci a materiály vydané a odňaté při předmětné domovní prohlídce. Konkrétně mají pak stěžovatelé za to, že došlo k porušení jejich základních práv podle a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i Dodatkového protokolu k Úmluvě.

II. Shrnutí napadeného rozhodnutí a na jeho základě provedené domovní prohlídky

2. Dne 19. 3. 2019 vydal soudce Městského soudu v Brně příkaz k domovní prohlídce sp. zn. , jímž nařídil domovní prohlídku jednotky č. X v bytovém domě na adrese B., včetně jejího příslušenství, prostor k ní náležejících a garáže. Uvedená jednotka je bydlištěm stěžovatele 1, a to na základě nájemní smlouvy.

3. Napadený příkaz byl vydán v souvislosti s prověřováním skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle , odst. 3 , kterého se měl dopustit stěžovatel 1. tím, že přijímal na bankovní účty specifikovaných obchodních společností, k nimž měl zřízena dispoziční oprávnění, částky od dalších daňových subjektů v hodnotách, které jsou zcela zjevně v nepoměru k hodnotám přiznávaným daňovými přiznáními k DPH (pokud byla podávána). Stěžovatel 1., jako osoba fakticky ovládající celou řadu specifikovaných obchodních společností, měl vystavovat fiktivní daňové doklady na nejrůznější plnění s tím, že "odběratel" tyto doklady použije k uplatnění nároku na odpočet DPH a snížení výsledku hospodaření pro daň z příjmů právnických nebo fyzických osob. Z jím ovládaných společností měl vytvářet řetězce, v jejichž rámci mělo být deklarováno poskytnutí zdanitelného plnění až k odběratelskému subjektu, který z přijatých faktur uplatní nárok na odpočet daně, přičemž první článek řetězce je pro správce daně nekontaktní, nepodává kontrolní hlášení ani přiznání k dani. Předpokládaná škoda měla dosahovat zhruba 52 000 000 Kč. Další protiprávní činnost, z níž je stěžovatel 1. podezřelý, je podrobně popsána v napadeném příkaze k domovní prohlídce.

4. Městský soud dospěl k závěru, že v nemovitostech, ve vztahu k nimž byla nařízena domovní prohlídka, se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, zejména razítka, dokumenty v elektronické a listinné podobě a především účetnictví společností ovládaných stěžovatelem 1., doklady k účtům, platební karty, jakož i další elektronická data, která mohou být umístěna na datových nosičích, externích pevných discích a další výpočetní technice, včetně mobilních telefonů, zejména elektronická komunikace vedená pomocí softwarových aplikací, která má přímou souvislost s předmětnou trestnou činností.

5. Domovní prohlídka byla nařízena jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Městský soud k její neodkladnosti uvedl, že hrozí zničení či ukrytí uvedených věcí důležitých pro trestní řízení.

6. Dne 20. 3. 2019 provedla Policie České republiky na základě napadeného příkazu domovní prohlídku ve v něm označených nemovitostech. Její průběh, jakož i soupis věcí, které byly při domovní prohlídce vydány a odňaty, je obsažen v protokolu o provedení domovní prohlídky.

III. Argumentace stěžovatelů

7. Stěžovatelé mají za to, že z napadeného příkazu neplynou žádná zjištění, ke kterým soud sám dospěl vyhodnocením návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce, a nelze z něj dovodit, že by se soud zabýval vyhodnocením připojeného trestního spisu.

8. Policejní orgán v rámci domovní prohlídky mimo věcí důležitých pro trestní řízení v rozporu s příkazem požadoval po stěžovateli 1. vydání a také provedl i odnětí věcí neuvedených v příkaze ani jako kategorie věcí. Takto v rozporu s příkazem policejní orgán vyzval stěžovatele 1. k vydání cenností a peněz, kdy podle protokolu o provedení domovní prohlídky pod bodem č. 4 a stopa č. 5 stěžovatel 1. vydal specifikované cennosti a bankovky. Část zajištěných peněžních prostředků náleží stěžovateli 2., na což stěžovatel 1. v průběhu domovní prohlídky upozornil. Stěžovatel 1. podal proti průběhu domovní prohlídky námitky.

IV. Vlastní posouzení

9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatelů, napadeným příkazem a dalšími přiloženými písemnostmi, zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. V řízení o ústavních stížnostech [ písm. d)y, a násl. ] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (y) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

11. Ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem [např. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243)]. Z této zásady plynou určitá omezení ve vztahu k rozsahu, v jakém je Ústavní soud v řízení o ústavních stížnostech oprávněn přezkoumávat zásahy orgánů veřejné moci učiněné v průběhu přípravného řízení trestního. Nelze přehlédnout, že trestní řízení je zákonem upravený proces poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci. Přípravné řízení trestní prakticky neustále podléhá kontrole státního zastupitelství a posléze, při vlastním rozhodování o meritu věci, i soudnímu přezkumu co do své zákonnosti, jakož i ústavnosti. Již v přípravném řízení je s použitím institutů představujících nejzávažnější omezení základních práv a svobod zasažené osoby spojeno buď přímo rozhodování obecných soudů, anebo alespoň možnost soudního přezkumu rozhodnutí.

12. Domovní prohlídka nebo prohlídka jiných prostor a pozemků představují vždy intenzivní zásah do základního práva dotčeného jednotlivce na jeho soukromí v prostorové podobě, ať už se týká jeho obydlí (právo na nedotknutelnost obydlí dle y) nebo jiných prostor sloužících k jeho pracovní či podnikatelské činnosti nebo k uspokojování vlastních potřeb či zájmových aktivit [blíže srov. zejména nález ze dne 8. 6. 2010 č. j.

(N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.)]. Zároveň však jde pouze o jedny z úkonů přípravného řízení, které upravuje trestní řád. Procesní použitelnost prohlídek, jakož i jejich hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, včetně nezávislých soudů. Možnost zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů činných v trestním řízení je proto v přípravném řízení třeba vykládat restriktivně. Kasační zásah přichází v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy je s ústavní stížností napadeným rozhodnutím spojen nepřípustný zásah do základních práv a svobod, jenž nebyl nebo nemohl být odčiněn při přezkumu obecným soudem.

13. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vymezil podmínky, za nichž lze uskutečnění domovní prohlídky nebo prohlídky jiných prostor a pozemků považovat za ústavně aprobovaný zásah do uvedených práv [srov. např. nález ze dne 1. 11. 2006

sp. zn.

(N 200/43 SbNU 239), nález ze dne 25. 8. 2008

sp. zn.

(N 147/50 SbNU 297), nález ze dne 14. 11. 2012

sp. zn.

(N 189/67 SbNU 271) nebo nález ze dne 7. 5. 2014

sp. zn.

(N 76/73 SbNU 351)], přičemž v nich zdůraznil pravomoc obecných soudů z hlediska ochrany základních práv při rozhodování o nařízení těchto prohlídek podle § 83 a § 83a trestního řádu. Za stěžejní lze v tomto ohledu označit požadavek náležitého odůvodnění příkazů k provedení těchto prohlídek, jehož naplnění předpokládá, že z nich musí být zřejmé, zda v konkrétní věci jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky.

14. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost úkonu [§ 158 odst. 3 písm. i), § 160 odst. 4 trestního řádu], jejich podrobné písemné zdůvodnění v příkazu k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor či pozemků je žádoucí, neboť zajišťuje transparentnost a kontrolovatelnost postupu příslušných státních orgánů. Přesto nelze ani z případného nedodržení tohoto požadavku bez dalšího vyvozovat závěr o ústavněprávním pochybení, které by vedlo k nepoužitelnosti důkazu získaného touto prohlídkou. Tento následek nenastane tehdy, jestliže ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu k prohlídce nebo z trestního spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu byly dány [srov. nález

sp. zn.

nebo nález ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

(N 103/73 SbNU 659)]. Nadto nelze opominout, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§ 82 odst. 1 a § 160 odst. 4 trestního řádu), že v obydlí nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána natolik spolehlivě v míře, jako je tomu např. u podané obžaloby" [usnesení ze dne 5. 2. 2004

sp. zn.

(U 4/32 SbNU 467); srov. též usnesení ze dne 11. 8. 2011

sp. zn.

].

15. Ke konkretizaci důkazů hledaných policejním orgánem je pak namístě připomenout, že ani v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám ani v případě postupu podle § 78 odst. 1 trestního řádu "nelze s ohledem na podstatu věci po orgánech činných v trestním řízení vyžadovat, aby a priori naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité z hlediska trestního řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky" (usnesení ze dne 13. 12. 2007

sp. zn.

, usnesení ze dne 28. 2. 2008

sp. zn.

). Z hlediska požadavků trestního řádu a ústavního pořádku postačuje následná konkretizace těchto věcí v pořízených protokolech podle § 85 odst. 3 ve spojení s § 79 odst. 5 trestního řádu, zatímco v případě příkazů k provedení prohlídky postačí uvést jen určité kategorie věcí, resp. důkazů.

16. Uvedená hlediska byla určující i pro posouzení ústavní stížností napadeného příkazu. Stěžovatelům lze přisvědčit, že obsahuje velmi stručné odůvodnění, při jehož formulaci soudce vyšel z návrhu státního zastupitelství, nicméně Ústavní soud neshledal, že by trpěl vadami, s nimiž by bylo možno identifikovat porušení základních práv a svobod stěžovatelů. V odůvodnění příkazu jsou uvedeny důvody opodstatňující provedení domovní prohlídky. Je v něm podrobně vysvětlen skutkový základ, na jehož základě dospěly příslušné orgány k závěru o souvislosti mezi stěžovatelem 1. a prověřovanou trestnou činností. Rovněž je v něm rámcově vymezen okruh věcí, které mohou být významné pro trestní řízení a nelze je získat jinak než domovní prohlídkou. Za dostatečné považuje Ústavní soud i odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky, jemuž v kontextu ostatních skutečností, jež v dané věci opodstatnily její nařízení, nelze upřít rozumný základ. Námitkám proti napadenému příkazu tak nebylo možné přisvědčit.

17. Pakliže stěžovatelé namítají porušení svých základních práv a svobod způsobem, jakým byla prohlídka realizována, Ústavní soud konstatuje, že v souladu s § 84 trestního řádu byl proveden předchozí výslech stěžovatele 1. V jeho rámci byl stěžovatel 1. dotazován i na majetkové poměry a na cenné papíry, cennosti a peníze, které se v bytě nacházejí. Z protokolu o domovní prohlídce vyplývá, že následně velkou část peněz a všechny stříbrné a zlaté cihličky a platební karty stěžovatel 1. dobrovolně vydal. Zbývající část peněžních prostředků byla konkretizována až v průběhu domovní prohlídky a byla dle protokolu odebrána. Odebrané finanční prostředky, k jejichž existenci v bytě byl stěžovatel předběžně vyslechnut, lze podřadit pod věci důležité k probíhajícímu trestnímu řízení pro skutek, v němž orgány činné v trestním řízení spatřují podezření ze spáchání rozsáhlého daňového podvodu. Bylo by jistě žádoucí, aby byla v příkazu k domovní prohlídce hledaná finanční hotovost jako kategorie specifikována, ale v posuzovaném případě s ohledem na popsaný průběh domovní prohlídky Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Otázka, zda věc nesnesla odkladu a předchozí souhlas státního zástupce k odnětí věci ve smyslu § 79 odst. 3 trestního řádu nebylo nutné žádat, je věcí posouzení dozorového státního zástupce, nikoli Ústavního soudu. Stěžovatelé ostatně mohou požádat o vrácení odňatých věcí. Vlastnické právo stěžovatelů, pokud jim svědčí, tak není v této fázi trestního řízení porušeno. Ústavní soud v usnesení

sp. zn.

ze dne 1. 4. 2014 uvedl, že "institut odnětí věci představuje legitimní omezení vlastnického práva ve prospěch veřejného zájmu, kterým je v případě všech zajišťovacích institutů zasahujících do práva vlastnit majetek kromě zájmu na náležitém zjištění trestných činů i zájem na spravedlivém potrestání pachatelů a snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Jestliže někdo nesplní svou povinnost vydat věc vyplývající z ustanovení § 78 trestního řádu, nastupuje sankce v podobě odnětí věci podle ustanovení § 79 trestního řádu, kterou se zajišťuje věc důležitá pro trestní řízení (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 9. 2009). Je však toliko dočasným zajišťovacím opatřením, jež má předejít zmaření účelu trestního řízení. Je proto nutné, aby orgány činné v trestním řízení respektovaly princip proporcionality, a tudíž aby odnětí věci trvalo jen po dobu, jež je nezbytně nutná pro účely trestního řízení (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 3. 2010)."

18. Ústavní soud dodává, že v okamžiku, kdy má být příkaz k prohlídce vydán, existuje zpravidla málo "procesně fixovaných" informačních zdrojů a soudce je beztak mnohdy odkázán na stručné a fragmentární informace poskytnuté mu policejními orgány a státním zastupitelstvím; na důkladnou prověrku těchto informací nemá soudce v této fázi řízení dostatek času a prostředků [srov. odlišné stanovisko soudců Jana Musila a Michaely Židlické k nálezu ze dne 8. 6. 2010

sp. zn.

(219/2010 Sb., N 121/57 SbNU 495), odst. 40].

19. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu