Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 459/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti 1) Ing. Nguyen Thanh Trung a 2) Hoang Mai Huong, zastoupených Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Štěpánská 630/57, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1153 ze dne 30. 10. 2018 a proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -1007 ze dne 17. 2. 2016 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení a 3d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem č. j. -907 ze dne 8. 6. 2015 zamítl žalobu stěžovatelů na náhradu škody a nemajetkové újmy směřující proti státu. Dále soud prohlásil v rozsudku blíže specifikovaná soudní rozhodnutí, jimiž bylo rozhodováno o vazbě stěžovatele 1), za nezákonná rozhodnutí a současně rozhodl o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelů Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu ve věci samé zčásti jako věcně správné potvrdil, zčásti je změnil a žalovanou zavázal zaplatit žalobcům v rozsudku blíže určené peněžité částky s příslušenstvím. Odvolací soud dále zrušil výroky o prohlášení soudních rozhodnutí o vazbě stěžovatele za nezákonná a rozhodl o nákladech řízení. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl.

Proti usnesení Nejvyššího soudu a proti rozsudku Městského soudu v Praze v části, v níž nebylo odvolání vyhověno a v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, brojí stěžovatelé ústavní stížností, domáhajíce se jejich kasace. Podstatou jejich výhrad je nesouhlas s rozhodnutím Nejvyššího soudu, kterým bylo jejich dovolání odmítnuto, ačkoli mělo být projednáno věcně. Stěžovatelé též namítli, že soudy jim nepřiznaly žádnou náhradu škody za odňaté, po mnoho let zadržované a plynutím času znehodnocené movité věci a peníze, přestože jejich znehodnocení bylo prokázáno znaleckým posudkem. Tuto svoji argumentaci v ústavní stížnosti dále přiblížili.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud námitkám stěžovatelů stran odmítnutí dovolání nepřisvědčuje. Ačkoli Nejvyšší soud v napadeném usnesení výslovně neuvedl, z jakého konkrétního důvodu, uvedeného v ustanovení (vady, nepřípustnost dovolání ze zákona či zjevná bezdůvodnost, resp. nepřípustnost závisející na uvážení dovolacího soudu dle dříve platného znění ), dovolání odmítá, je ze samotného odůvodnění usnesení patrné, že se tak nestalo pro formální vady. Nejvyšší soud se totiž zabýval každou z devíti stěžovateli předestřených právních otázek, s nimiž se ve svém rozhodnutí patřičně vypořádal, a to tak, že jde o právní otázky, které se neodchylují od ustálené rozhodovací praxe, popř. právní otázky, na jejichž řešení dovoláním dotčený rozsudek odvolacího soudu nespočívá. Nejvyšší soud žádné vady dovolání či jiné nedostatky stěžovatelům nevytkl. Odmítnutí dovolání není v tomto případě rozhodnutím bez věcného vyřízení, neboť dovolací soud v nastíněných právních otázkách žádný podklad pro tvorbu judikatury neshledal, tedy nebyl povinen rozhodnout rozsudkem. Je naopak zřejmé, že dovolání odmítl jako nepřípustné z důvodu závisejícího na jeho uvážení podle ustanovení ve znění do 30. 11. 2017.

Pokud jde o zbylé námitky stěžovatelů směřující především proti rozsudku odvolacího soudu, Ústavní soud uvádí, že jde o velmi obecnou argumentaci, kterou stěžovatelé dokreslují obsáhlými citacemi z nálezů Ústavního soudu, které však s nyní řešeným případem nemají bližší souvislost. Dovolací soud se přitom s argumentací stěžovatelů pečlivě vypořádal. Ti však s jeho závěry nijak nepolemizují, Ústavní soud tak nemá důvod, aby se jimi dále zabýval. V podrobnostech lze na podrobné odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu zcela odkázat.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu