Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1615/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ch. Ch., Věznice P. O. BOX 7, Praha 614 - Ruzyně, zastoupeného Mgr. Davidem Kroftem, advokátem se sídlem Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. , a návrhu na uložení povinnosti Nejvyššímu soudu zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 15. 5. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel se rovněž domáhal toho, aby Ústavní soud uložil Nejvyššímu soudu zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje veškeré procesní předpoklady pro její projednání, stanovené .

II.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. , byl stěžovatel vzat do předběžné vazby podle zákona číslo , o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V této vazbě se stěžovatel stále nachází. Usnesením sp. zn. ze dne 24. 1. 2019 rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že podle shora citovaného zákona se zamítá žádost stěžovatele o propuštění z předběžné vazby. Současně v souladu s § 73 odst. 1 písm. b) - d) trestního řádu nepřijal písemný slib stěžovatele, že povede řádný život a nedopustí se trestné činnosti, stejně jako rozhodl, že se předběžná vazba nenahrazuje dohledem probačního úředníka, ani zákazem vycestování do zahraničí. V souladu s § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu vrchní soud nepřijal nabídku peněžité záruky. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením tak, že ji zamítl.

Stěžovatel namítl, že se v předběžné vazbě nachází již téměř jeden a půl roku, a to na základě formálního konstatování vazebních důvodů, které však nebyly naplněny. Není možné, aby český ústavní pořádek upřednostnil práva cizího státu nad právy jedince, který nemá jakoukoliv možnost ochrany proti liknavému a svévolnému postupu Čínské lidové republiky. Ta podala vadnou žádost o vydání vyžádané osoby, načež byla Českou republikou vyzvána, aby tyto vady zhojila, což se dosud nestalo. Tato pochybení nelze přičítat k tíži stěžovatele.

Stěžovatel dále namítl, že v souvislosti s možností nahrazení vazby se obecné soudy zabývaly jen otázkou, jak je možné, že si stěžovatel z nízkopříjmové rodiny může dovolit poskytnout peněžní záruku. Z předložených důkazů nevyplývají konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možné s vysokou mírou podezření dovodit účast stěžovatele na vytýkané trestné činnosti. Ani případná hrozba vysokého trestu nedosahuje takové intenzity, aby sama o sobě byla způsobilá suplovat konkrétní skutečnosti naplňující útěkový důvod předběžné vazby. Obecné soudy při rozhodování o předběžné vazbě nereflektovaly doktrínu zesílených důvodů. Rozhodnutí obecných soudů nebylo řádně odůvodněno. Prodlužování délky řízení je způsobeno nedostatečnou součinností Čínské lidové republiky. Předběžná vazba není opatřením, které by bylo vždy nezbytné k provedení extradičního řízení a tím ke splnění mezinárodních závazků České republiky. Důvodem k pokračujícímu omezení osobní svobody předběžnou vazbou může být obava z útěku osoby, o niž se jedná, důvodnost této obavy musí být založena jejím jednáním nebo dalšími konkrétními skutečnostmi. Obecné soudy musí při posuzování celkové doby vazby postupovat restriktivně, aby celková doba vazby nebyla z hlediska zachování práva na osobní svobodu zcela nepřiměřená. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti odkázal na související vazební judikaturu Ústavního soudu.

Stěžovatel má za to, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány , d, a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y základních práv Evropské unie.

III.

Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně opakuje, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

K argumentaci stěžovatele, týkající se trvání předběžné vazby, je nutno v prvé řadě upozornit, že podle ustanovení je úprava tzv. předběžné vazby, v níž se stěžovatel nachází, do značné míry pojata autonomně s tím, že limity pro trvání vazby stanovené podle trestního řádu se u předběžné vazby podle nepoužijí.

Ústavní soud v minulosti zdůraznil, že obecné soudy musí při posuzování, zda jsou v konkrétním případě dány důvody předběžné vazby, postupovat restriktivně tak, aby celková délka vazby nebyla z hlediska zachování práva na osobní svobodu zcela nepřiměřená a nebyla tak porušována základní práva a svobody osoby, o jejíž vydání jde (srov. nález ze dne 5. 9. 2017,

sp. zn.

). V citovaném nálezu dospěl Ústavní soud k závěru o porušení základních práv stěžovatele, když při zohlednění okolností případu shledal, že stěžovatel, jenž měl být vydán do Turecké republiky pro spáchání zločinu (u něhož při použití analogie s trestním řádem celková doba trvání vazby nesmí přesáhnout dva roky), byl v předběžné vazbě držen více než tři roky. Vzhledem k okolnosti, že v nyní projednávaném případě byl stěžovatel vzat do předběžné vazby v lednu 2018, přičemž má být vydán do Čínské lidové republiky, kde mu hrozí dlouholetý trest, případně až doživotní trest odnětí svobody, Ústavní soud neshledává, že by délka trvání předběžné vazby byla v době posuzování předkládané ústavní stížnosti apriorně nepřiměřená tak, jak bylo konstatováno v citované věci.

Ústavní soud je toho názoru, že obecné soudy dostatečným způsobem odůvodnily, proč v nyní projednávaném případě nepřichází v úvahu, aby byla předběžná vazba stěžovatele nahrazena jiným zajišťovacím opatřením; na závěrech a postupu těchto soudů Ústavní soud neshledává cokoliv, co by vyžadovalo jeho kasační zásah. V souladu s ustanovením § 73a trestního řádu, které je použitelné i v případě předběžné vazby, navíc obecné soudy napadená rozhodnutí o nepřijetí nabízené peněžité záruky odůvodnily okolnostmi případu, resp. skutečnostmi odůvodňujícími obavu z útěku.

Co se týče návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, z ustanovení vyplývá, že tak může Ústavní soud učinit toliko v odůvodněných případech podle výsledku řízení. Stěžovatel v řízení jednak nebyl úspěšný a jednak své náklady ani neprokázal, proto mu Ústavní soud náhradu nákladů nepřiznal.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu