Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1760/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti I. H., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Břeclav, zastoupeného JUDr. Jiřím Bednářem, advokátem, sídlem Na Rybníčku 12, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -159 ze dne 27. 2. 2019, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -141 ze dne 18. 12. 2018 a proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě č. j. -131 ze dne 12. 11. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva. S ústavní stížností byl spojen návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. , ústavní stížností napadeným usnesením uvedeného soudu bylo rozhodnuto, že se stěžovatel ve zkušební době neosvědčil a vykoná zbývající trest odnětí svobody. Ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Brně zamítl stěžovatelovu stížnost. Proti rozhodnutí stížnostního soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu pro nepřípustnost.

Stěžovatel zejména namítá, že okresní soud rozhodl po uplynutí lhůty dle . Dovolání pak podal ve snaze vyčerpat všechny opravné prostředky, přičemž Nejvyšší soud měl "již ke svému postavení na vrcholu soudní soustavy" nezákonná rozhodnutí nižších soudů zrušit.

Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti opožděná.

Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné, jelikož trestní řád umožňuje podat tento mimořádný opravný prostředek jen proti pravomocným rozhodnutím ve věci samé, kterým napadené usnesení krajského soudu dle § 265a odst. 2 trestního řádu není. Stěžovatel proti usnesení Nejvyššího soudu nevznáší prakticky žádnou argumentaci, uvádí pouze, že dovolací soud měl rozhodnutí nižších soudů zrušit s ohledem na jeho postavení vrcholného soudního orgánu. Tato argumentace ovšem zcela ignoruje trestní řád i y, podle kterého lze státní (veřejnou) moc vykonávat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Ústavní stížnost tak je v této části zjevně neopodstatněná.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle byl-li mimořádný opravný prostředek odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o takovém mimořádném opravném prostředku.

Ze spisu Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. plyne, že stěžovateli bylo napadené usnesení krajského soudu doručeno dne 25. 1. 2019, jeho obhájci již 16. 1. 2019. Ústavní stížnost byla podána až 28. 5. 2019, tedy zjevně po lhůtě stanovené zákonem. Stěžovatel patrně lhůtu odvíjel od taktéž napadeného usnesení Nejvyššího soudu o dovolání. Jak je nicméně výše popsáno, dovolání nepředstavovalo procesní prostředek ochrany práva, který měl stěžovatel k dispozici, bylo totiž nepřípustné ze zákona. Proto se neuplatní ani , jelikož stěžovatelův mimořádný opravný prostředek nebyl odmítnut z důvodů závisejících na uvážení.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené odmítl. Akcesorický návrh sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2019

Ludvík David v. r.

předseda senátu