Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1153/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2018, č. j. -301, Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2018, č. j. -998, a č. j. -1014, a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. února 2018, č. j. -627, ve spojení s návrhem na předností projednání věci, s návrhem na přiznání práva na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, s návrhem na obnovu řízení o některých ústavních stížnostech, a s návrhem na zrušení - 287 a , , ve znění pozdějších předpisů; , kterým se pro účely stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu , ve znění ; ustanovení , , , , písm. a), , 24b a 29 , o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů; zákona o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění , kterým se mění , o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů; , o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a , o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; , kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití; a , o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Prostějově jako vedlejších účastníků takto:

Ústavní stížnost a návrhy k ní připojené se odmítají.

Odůvodnění

Okresní soud v Prostějově (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy ( ), dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu, a odsoudil jej i za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy [ , 2 písm. a) ], dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu, a za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ( ), jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. května 2017, č. j. -1644, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2017, č. j. -1976, k trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu čtyř let, a propadnutí specifikovaných věcí, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. května 2017, č. j. -1644, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2017, č. j. -1976, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") usnesením č. j. -998 zamítl odvolání stěžovatele, usnesením č. j. -1014 zamítl odvolání osoby neoprávněné (XXX). Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neoprávněné.

Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá, že nakládání s konopím upravuje technický předpis, který je nevymahatelný, a to i ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen " "), na kterou stěžovatel opakovaně poukazoval ve svých podáních k Nejvyššímu soudu. Dovolací soud opakovaně nevyhověl jeho návrhům na předložení předběžné otázky, a porušil tak právo stěžovatele na zákonného soudce podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - v důsledku toho i právo na osobní svobodu ( Úmluvy). S ohledem na léčebné účinky konopí na stěžovatele bylo rovněž porušeno jeho právo na zákaz mučení ( a 3 Úmluvy). Soudy rozhodují formalisticky, s odkazem na znění , bez ohledu na jeho zdravotní problémy a skutečnost, že mu konopí pomáhá. K tomu stěžovatel odkazuje na nález ze dne 29. ledna 2019,

sp. zn.

, podle kterého"[p]řijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta". Stěžovatel poukazuje také na cynické odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. února 2019, č. j. -1274, o dostupnosti lékařské péče i pro osoby potřebující léčebné konopí.

Stěžovatel namítá porušení svých zaručených práv, zakotvených v čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4, , a 2, , a 2, , , , a 2, , , , , , , a 2, , a d. Dále poukazuje na skutečnost, že v jeho věci absentuje popis subjektivní i objektivní stránky trestného činu, neboť stěžovatel je uznávaným odborníkem v oblasti léčby konopím, což je beztrestná a uznávaná služba; není proto ani patrné, čím je jeho jednání pro společnost nebezpečné. Stěžovatel uvádí, že opakovaně podává návrhy na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru k řízení vedenému pod sp. zn. C-663/18, a to k otázkám (a) o nutnosti notifikace , kterým se mění , o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, , o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a , o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (b) ostatních ustanovení , o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve věci pěstování a výroby konopí ve vztahu k právu Evropské unie; (c) souladu české právní úpravy se svobodou volného pohybu zboží podle Smlouvy o fungování Evropské unie.

Postupně bylo k ústavní stížnosti doručeno několik doplnění včetně příloh, která vždy zaslal přímo stěžovatel nebo jemu blízké sdružení. Účelem povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem ( ) je zajistit kvalifikované zastoupení ve vztahu k mimořádně závažnému řízení a vyšší objektivitu účastníků řízení, a také eliminovat nekvalifikované návrhy a nekvalifikovaný přístup účastníků [viz například stanovisko ze dne 19. listopadu 1996 sp. zn. (294/1996 Sb.) a usnesení ze dne 29. listopadu 1994

sp. zn.

(N 58/2 SbNU 151)]. S ohledem na uvedené okolnosti proto Ústavní soud k zaslaným doplněním nepřihlížel.

Z napadeného rozsudku se podává, že stěžovatel svoji argumentaci uplatněnou v ústavní stížnosti užil nejen v řízení, jež bylo zakončeno tímto rozsudkem, ale také v řízeních předchozích (například řízení u Okresního soudu v Prostějově sp. zn. ). Na jeho shodné námitky, týkající se charakteru právních norem ve vztahu k právu Evropské unie, reagoval již dříve Nejvyšší soud (usnesení ze dne 31. května 2016, č. j. -330). Z rozsudku je dále patrné, že stěžovatel nikdy nezískal oprávnění potřebné k pěstování konopí pro zdravotnické účely, což sám připustil i při veřejném zasedání v řízení o odvolání (str. 3 odst. 3 usnesení odvolacího soudu). Z ústavní stížnosti, z usnesení odvolacího soudu i Nejvyššího soudu je patrné, že stěžovatel opakuje své námitky a jeho úmyslem je vyvinit se z jednání, které obecné soudy vyhodnotily jako trestný čin. Namítá-li přitom v ústavní stížnosti, že v jeho věci absentuje subjektivní i objektivní stránka trestného činu, Ústavní soud jeho přesvědčení nesdílí, a nadto konstatuje, že takovou námitku měl uplatnit již ve svých opravných prostředcích, nikoliv až v ústavní stížnosti - v tomto rozsahu jsou jeho námitky nepřípustné, neboť stěžovatel fakticky nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje a vyloučením obecných soudů z možnosti reagovat na ně by byla porušena zásada subsidiarity ústavní stížnosti (viz například usnesení ze dne 28. června 2004

sp. zn.

, všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz). Odkazuje-li stěžovatel na nález

sp. zn.

, pak Ústavní soud uvádí, že v dané věci byla pro stěžovatelku jedinou vhodnou léčbou aplikace léčebného konopí, které jí však zdravotní pojišťovna nebyla ochotna proplácet; v právě projednávané věci je stěžovatel pěstitelem konopí, pouze tvrdí existenci výzkumné činnosti, ačkoliv ji nijak neprokázal a snaží se obcházením zákona zajistit si (vypěstovat) dostatek vhodných rostlin pro potřeby své a svých příznivců v rámci "konopné církve".

Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že obecné soudy v jeho věci porušily jeho zaručená práva či svobody. Subjektivní vnímání stěžovatele, který se v rámci subkultury uživatelů konopí považuje za odborníka, jež svým jednáním umožňuje šíření a užívání zakázané látky, není způsobilé zvrátit opakovaně objektivně zjištěnou protiprávnost jeho počínání. Jeho námitkami a "vizemi" se soudy (opakovaně) zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu; postupovaly přitom v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily.

Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Podle může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení uložit některému účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení; podle může soudce zpravodaj, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, rozhodnout na návrh stěžovatele, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. S ohledem na výsledek řízení nenastala žádná ze zákonem předvídaných možností, aby stěžovateli bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení "v souladu s ustanovením ", a proto stěžovateli nelze žádnou náhradu přiznat.

Stěžovatel navrhl též obnovu řízení o některých (svých) ústavních stížnostech, konkrétně zmínil věc vedenou pod

sp. zn.

, a pravděpodobně též pod

sp. zn.

a

, případně i některých dalších. Návrh na obnovu řízení upravuje v ustanoveních a násl., která umožnují podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem tomu, kdo byl účastníkem původního řízení, a v jehož prospěch rozhodl mezinárodní soud (odst. 2). Z ničeho neplyne, a stěžovatel to ani netvrdí, že by v jakékoliv jeho věci rozhodoval mezinárodní soud - za této situace proto není v pravomoci Ústavního soudu rozhodovat o obnově řízení v jím zmiňovaných věcech.

Podle je nepřípustný návrh, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti; podle tohoto ustanovení je třeba nahlížet na návrh stěžovatele na zrušení , která byla zrušena S účinností od 17. října 2015.

Ve vztahu k návrhu na zrušení ostatních právních předpisů pak Ústavní soud uvádí, že návrh podle sleduje osud ústavní stížnosti. Je-li ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy ji nelze věcně projednat, odpadá podmínka projednání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu podle či odst. 2 písm. d) [viz například usnesení ze dne 3. října 1995,

sp. zn.

(U 22/4 SbNU 351) aj.].

Požaduje-li stěžovatel, aby byly Soudnímu dvoru položeny předběžné otázky, nepovažuje Ústavní soud s ohledem na okolnosti zjištěné předchozích řízeních a na charakter ústavní stížnosti takový krok za nutný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu