Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1614/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti Petra Foffa, zastoupeného JUDr. Petrem Kučerou, Ph.D., advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, č. j. -74, a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2018, č. j. -61, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a korporace Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, jako vedlejší účastnice řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel podal dne 27. 3. 2018 soudnímu exekutorovi Mgr. Marcelu Kubišovi, Exekutorský úřad Šumperk, návrh na částečné zastavení exekuce. Okresní soud v Náchodě (dále též "nalézací soud") svým usnesením ze dne ze dne 12. 9. 2018, č. j. - 47, návrhu vyhověl. Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") bylo rozhodnuto a zastavení řízení o tomto návrhu stěžovatele. Stěžovatel podal dne 14. 1. 2019 proti tomuto usnesení dovolání. V záhlaví uvedeným usnesením Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné pro "bagatelnost věci".

Stěžovatel s napadeným usnesením Nejvyššího soudu nesouhlasí, a proto proti němu podává Ústavní stížnost; tvrdí (bez bližší ústavněprávní argumentace a jen v obecné rovině), že jím bylo zasaženo do jeho ústavním pořádkem zaručených práv a svobod, kterými jsou zejména právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), na ochranu vlastnictví podle y, právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle y a právo na spravedlivou odměnu za práci podle y.

Stěžovatel polemizuje se závěry dovolacího a odvolacího soudu, který napadené usnesení odůvodnil odkazem na více rozhodnutí Nejvyššího soudu:

V usnesení ze dne 22. září 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že soud zastaví exekuci i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným [ ]. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 15. října 2008 sp. zn. ve věci, v níž bylo zjištěno, že exekuce byla nařízena podle titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen [ ]. Dovolací soud konstatoval, že na rozdíl od ustanovení , které dovoluje exekuci na návrh nebo i bez návrhu zastavit proto, že po vydání rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před vydáním) zaniklo přiznané právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze znění ustanovení a b) nevyplývá a nelze ho dovodit ani výkladem. Podobně dovolací soud vyslovil, že dojde-li započtením k zániku vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, jde rovněž o důvod zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle i tehdy, byla-li již provedena, není provedení exekuce ani v tomto případě na překážku jejímu zastavení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2015 sp. zn. ). Také je-li exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a domáhá-li se povinný zastavení exekuce podle ustanovení z důvodu, že oprávněný nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o tomto návrhu povinného i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014 sp. zn. ).

O žádný z uvedených případů podle odvolacího soudu ve věci stěžovatele nejde. Exekuce zde proběhla na základě řádného a vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 7. 2010 č. j. -8, jenž nebyl v řízení nijak zpochybněn. Byť v průběhu exekuce v souvislosti s exekučním příkazem soudního exekutora ze dne 1. 11. 2017 č. j. 139 EX 06445/10-043 došlo neoprávněně k postihu příjmů povinného, jež postiženy být neměly, nelze uzavřít, že by se oprávněné dostalo tímto způsobem bezdůvodného obohacení, jež by byla povinna povinnému vydat, neboť právní důvod k tomuto plnění (shora zmíněný platební rozkaz) zde byl. Odvolací soud proto nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že exekuční příkaz soudního exekutora ze dne 1. 11. 2017, č. j. 139 EX 06445/10-043, nelze vyloučit z přezkumu jeho zákonnosti a že prostředkem k nápravě může být jeho návrh na zastavení exekuce dle , g) či h) , i když již byla provedena - tím není dotčeno právo povinného domáhat se případné náhrady újmy, pokud mu v důsledku uvedeného pochybení vznikla.

Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná. Je tomu tak především proto, že stěžovatel ve své stížnosti jen polemizuje s výkladem podústavního (procesního práva), konkrétně se způsobem zastavení exekučního řízení. Úkolem Ústavního soudu však není vykládat procesní právo - to přísluší obecným soudů, což odvolací soud v napadeném usnesení bezezbytku učinil; na odůvodnění jeho rozhodnutí lze pro stručnost odkázat. Ústavní soud nenašel jediný důvod, proč by měl zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není další "výkladovou instancí obyčejného práva", jak se nesprávně domnívá stěžovatel.

Odmítl-li Nejvyšší soud dovolání pro bagatelnost věci, pak Ústavní soud dodává, že při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci přihlíží také k tomu, jak intenzivně tato pochybení zasahují (mohou zasáhnout) do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry) - což je i případ stěžovatele a napadeného usnesení Nejvyššího soudu.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu