Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 107/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Ing. Milana Fialy, zastoupeného Mgr. Davidem Vosolem, MBA, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2018 č. j. -114, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1. Společenství vlastníků Kurandové 670-675, sídlem Kurandové 671, Praha 5 - Hlubočepy, a 2. Michala Kotouše, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), resp. právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 27. 9. 2018 č. j. -114 změnil v řízení o zaplacení částky 4 535 Kč s příslušenstvím na základě odvolání prvního vedlejšího účastníka řízení (žalobce) jemu předcházející usnesení Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") ze dne 3. 7. 2018 č. j. -99, jímž bylo přiznáno stěžovateli znalečné v celkové výši 2 320 Kč, tak, že o znalečném pro stěžovatele se nerozhoduje. Důvodem pro nevydání rozhodnutí o znalečném bylo, že druhým vedlejším účastníkem řízení (žalovaným) předložená soukromá expertíza vyhotovená stěžovatelem neměla náležitosti znaleckého posudku podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť v ní absentovala doložka, v níž by znalec prohlásil, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Krajský soud dovodil, že stěžovatel nemohl být vyslýchán ani jako znalec, ani jako svědek, neboť jej nebylo možno považovat za osobu, která by něco významného pro věc viděla nebo slyšela. Svou podstatou šlo o natolik jiný nárok (např. jiný nepojmenovaný důkaz podle ), než o jakém rozhodoval okresní soud, že krajský soud musel rozhodnout s přiměřeným využitím výše uvedeným způsobem.

II.

Argumentace stěžovatele

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Krajskému soudu vytýká, že svoje rozhodnutí o nepřiznání znalečného založil na prokazatelně nepravdivém tvrzení ohledně absence znalecké doložky. Poukazuje na to, že text, že si je jako znalec vědom následků vědomě nepravdivého posudku, je součástí znaleckého posudku a je obsažen na č. l. 29 spisu okresního soudu. Rovněž zdůrazňuje, že na jednání dne 13. 4. 2018, k němuž byl předvolán, byl jako znalec vyslechnut, byl poučen a byl mu připomenut znalecký slib. Vyslovuje přesvědčení, že napadené usnesení je v rozporu s procesním právem, konkrétně s , a jeho nepředvídatelnost má ústavněprávní rozměr.

III.

Vyjádření účastníka řízení

3. Ústavní soud si vyžádal od krajského soudu vyjádření a od okresního soudu příslušný spis.

4. Krajský soud setrval na svém stanovisku, že stěžovateli náleží svou podstatou ve vztahu k rozpočtovým prostředkům státu zcela odlišný nárok než nárok na znalečné. Výrok jeho rozhodnutí umožňuje, aby okresní soud dalším procesním postupem přiznal v souvislosti s provedením tzv. nepojmenovaného důkazu jiný nárok než znalečné. Stěžovatel v replice k argumentaci krajského soudu uvedl, že nemá žádnou jinou procesní možnost nápravy a ústavní stížnost považuje za důvodnou.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Stěžovatel je sice osobou oprávněnou k jejímu podání [viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2013

sp. zn.

(N 11/68 SbNU 169); rozhodnutí Ústavního soudu jsou rovněž dostupná na http://nalus.usoud.cz] a je zastoupen v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost je ovšem nepřípustná.

6. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Subsidiaritu ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení je třeba chápat nejen ve formálním, ale též v materiálním smyslu. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Ústavní stížností se tudíž zásadně lze domáhat ochrany jen proti rozhodnutím konečným, nikoliv dílčím (procesním) rozhodnutím.

7. Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].

8. V nyní posuzované věci podal proti rozhodnutí okresního soudu, jímž bylo stěžovateli přiznáno znalečné ve výši 2 320 Kč, odvolání první vedlejší účastník řízení. Na jeho základě krajský soud následně změnil usnesení okresního soudu tak, že o znalečném pro stěžovatele se nerozhoduje. Předmětem ústavní stížnosti je tedy nerozhodnutí, resp. takové rozhodnutí, které nevede k ukončení řízení. Přestože nejde z formálního hlediska o rozhodnutí kasační, z pohledu stěžovatele v podstatě znamená, jakoby okresní soud o jeho nároku na kompenzaci nákladů vynaložených v souvislosti s aktivitou stěžovatele v průběhu řízení dosud nerozhodl. Okresní soud se bude muset nároky stěžovatele tedy dále zabývat. Teprve poté, co rozhodnutí o nárocích stěžovatele bude konečné, bude moci stěžovatel podat ústavní stížnost.

9. V tuto chvíli je ústavní stížnost předčasná, a proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj