Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1658/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Kupsy, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2019 č. j. -294, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá, aby bylo zrušeno usnesení označené v záhlaví, neboť je názoru, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zakotvené v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvádí, že současně s ústavní stížností podává proti napadenému usnesení i dovolání k Nejvyššímu soudu.

2. Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 25. 4. 2017 č. j. -202, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na zastavení exekuce nařízené usnesením obvodního soudu ze dne 28. 11. 2012 č. j. -27.

3. Ústavní soud ještě před tím, než meritorně projedná ústavní stížnost, zkoumá, zda jsou dány podmínky řízení stanovené . Ve své judikatuře Ústavní soud dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod, která se mimo jiné projevuje tím, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Probíhá-li proto před obecnými soudy stále řízení, v jehož rámci se mohou stěžovatelé domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu v této procesní situaci důvod; naopak by takový postup byl v rozporu s již zmíněnou zásadou subsidiarity, ale i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Pokud by pak Ústavní soud vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, aniž by pro to byl dán nějaký důvod (usnesení ze dne 15. 11. 2018

sp. zn.

, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).

4. V nyní posuzované věci se z obsahu ústavní stížnosti podává, že stěžovatel podal současně dovolání a poukazuje na spornost přípustnosti dovolání. To je ovšem otázka, kterou v této fázi řízení přísluší rozhodovat toliko Nejvyššímu soudu, a Ústavní soud výsledek jeho posouzení nemůže předjímat. Do běžícího řízení proto Ústavní soud není oprávněn, s ohledem na shora uvedené, zasahovat.

5. Nebude-li ostatně stěžovatel v dovolacím řízení úspěšný, nic mu nebude bránit v podání ústavní stížnosti nové, v níž může zohlednit rovněž průběh a výsledky řízení před Nejvyšším soudem, i kdyby bylo jeho dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti tak stěžovatele nijak nepoškozuje. Jak Ústavní soud opakovaně judikoval (viz např. usnesení ze dne 17. 1. 2018

sp. zn.

), není oprávněn odmítnout stěžovatelovu případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nižšího stupně pro opožděnost (pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání nepřípustné ze zákona), neboť to by zakládalo odepření spravedlnosti.

6. Deklaruje-li tedy nyní Ústavní soud, že ústavní stížnost je předčasná, není oprávněn posléze říci, že pozdější ústavní stížnost je opožděná, což ostatně plyne i z jeho ustálené judikatury i judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení městského soudu v takovém případě počne běžet až po doručení příslušného rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání [viz např. nález ze dne 31. 1. 2012

sp. zn.

(N 25/64 SbNU 269), shodně též usnesení ze dne 9. 10. 2015 sp. zn..

, ze dne 28. 3. 2016

sp. zn.

a řada dalších].

7. Ústavnímu soudu tedy nezbylo než uzavřít, že dosud nebyly definitivně vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva stěžovatele ve smyslu , a proto podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustný návrh podle téhož zákona.

8. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění této vady však stěžovatele nevyzýval, neboť ani její náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není přijatelná k meritornímu projednání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj