Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1273/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Václava Voříška, advokáta, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2019 č. j. -446 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. července 2018 č. j. -388, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno stěžovatelovo ústavně zaručené právo zakotvené v y na to, aby jeho právní poměry jako státního zaměstnance upravoval zákon, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na svobodu svědomí podle d (dále jen " "), právo na svobodu projevu podle y a právo na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel rovněž namítá jiný zásah orgánu veřejné moci, který spatřuje v tom, že v době přípravy zrušení systemizovaného tabulkového místa stěžovatele a v době podání výpovědi z pracovního poměru vedlejší účastnicí řízení nebyl plně účinný zákon upravující služební poměr, čímž bylo porušeno jeho právo vyplývající z y (dále jen " ").

2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 6. 2. 2019 č. j. -446 potvrdil mezitímní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") ze dne 9. 7. 2018 č. j. -388, jímž byla zamítnuta žaloba podaná stěžovatelem (žalobcem) na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí danou vedlejší účastnicí řízení (žalovanou) ze dne 21. 2. 2014, doručenou stěžovateli téhož dne, a na náhradu ušlé mzdy.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Za daného stavu podal stěžovatel proti rozsudku městského soudu a obvodního soudu ústavní stížnost, v níž namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. V ústavní stížnosti mimo jiné poukazuje na to, že proti rozsudku městského soudu podal současně s ústavní stížností z důvodu procesní opatrnosti dovolání, v němž však nenapadá právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění obvodního a městského soudu, resp. účelové neprovedení důkazů jím navrhovaných.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.

5. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se podle rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná [srov. nález ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79), dostupný stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu též na http://nalus.usoud.cz]. Ochrana ústavnosti totiž není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž přináleží všem orgánům veřejné moci, zejména pak soudům (srov. y).

7. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že proti rozsudku městského soudu podal současně s ústavní stížností dovolání, přičemž zastává názor, že ústavní stížnost je přípustná, neboť v jeho případě neexistuje jiný efektivní mimořádný opravný prostředek. Byť uvádí, že dovolání podal z opatrnosti a neuplatnil v něm způsobilý dovolací důvod, když nebrojí proti právnímu posouzení věci, nýbrž napadá skutková zjištění obvodního soudu a městského soudu, resp. účelové neprovedení jím navrhovaných důkazů, je třeba jeho postup a podání dovolání zohlednit v řízení o ústavní stížnosti. Nelze totiž přehlédnout, že i když je dovolání určeno zásadně pro přezkum právních otázek [srov. věta první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")], není vyloučeno, aby stěžovatel v dovolání argumentoval i skutkovými otázkami. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2017

sp. zn.

, jestliže Nejvyšší soud zjistí, že dovolatel uplatnil jako dovolací důvod otázku skutkovou, tuto skutečnost nelze ztotožňovat s vadou dovolání spočívající v tom, že neobsahuje vymezení důvodu dovolání podle a 3 , ve znění účinném od 1. 1. 2013. Nesprávné právní posouzení tak může vyvstat i v souvislosti se skutkovými zjištěními, přesněji řečeno se způsobem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Pakliže stěžovatel řádně vymezí předpoklady přípustnosti dovolání ( ), je povinností Nejvyššího soudu vzít i takovou argumentaci v potaz. Ze stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. (460/2017 Sb.) se dále mj. podává, že ve spojení s a y vyžaduje, aby jako přípustné bylo posouzeno dovolání, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu.

8. Z výše uvedeného je třeba ve vztahu k napadeným rozhodnutím městského soudu a obvodního soudu učinit závěr o předčasnosti ústavní stížnosti z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli poskytuje (srov. ) a tedy nutnosti jejího odmítnutí pro nepřípustnost podle .

9. Stěžovatel dále namítal zásah orgánu veřejné moci spočívající v porušení jeho základního práva omisivním jednáním exekutivy a legislativy České republiky, když v době podání výpovědi z pracovního poměru nenabyl zcela účinnosti zákon předpokládaný v y. Ústavní soud se obdobnou argumentací stěžovatele zabýval v usnesení ze dne 28. 7. 2014

sp. zn.

, jímž byla jeho ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost a na jehož závěry lze odkázat.

10. Stěžovatel v nyní posuzované věci odvíjí přípustnost ústavní stížnosti s ohledem na závěry vyslovené ve shora odkazovaném usnesení zřejmě od toho, že zahájil řízení o určení neplatnosti rozvázání jeho pracovního poměru a dosáhl (v tuto chvíli) pravomocného rozhodnutí ve věci. Pouhé zahájení soudního řízení a třeba i vydání pravomocného rozhodnutí však pro závěr o přípustnosti ústavní stížnosti nepostačuje. Jak vyplývá z výše uvedeného, řízení před obecnými soudy o stěžovatelově žalobě na neplatnost rozvázání pracovního poměru nebylo dosud skončeno, když před Nejvyšším soudem probíhá řízení o stěžovatelově dovolání. S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, je tak třeba i v této části považovat ústavní stížnost za nepřípustnou.

11. Z výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta jako nepřípustná podle , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2019

Jiří Zemánek v. r.

soudce zpravodaj