Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1145/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ZAPPIS, s. r. o., se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Staré Město, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, č. j. -372, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 5. 2018, č. j. -327, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2017, č. j. -305, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatelka se takto domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na přístup k soudu a spravedlivý proces podle a násl. d (dále jen " ") a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na ochranu vlastnictví podle y a legitimního očekávání nabytí majetku ve smyslu Dodatkového protokolu k Úmluvě. Dále stěžovatelka odkazuje na princip vázanosti státní moci zákonem podle y, kdy nikdo nesmí být nucen činit něco, co mu zákon neukládá.

2. S ohledem na okolnost, že mezi účastníky řízení jsou dostatečně známy konkrétní okolnosti tohoto případu, postačuje konstatování, že stěžovatelka podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze v rozsahu částky 33.528,25 Kč s příslušenstvím (výrok I), změnil ho ve zbývající části zamítavého výroku ve věci samé tak, že stěžovatelce uložil zaplatit žalobci částku 280.036,75 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III a IV). Věcně se spor vedl o jen částečně uhrazenou cenu díla, a to z důvodů vadného plnění díla.

3. Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností rovněž nyní napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto zčásti jako nepřípustné a zčásti pro vady. Nepřípustnost dovolání Nejvyšší soud shledal v té části dovolání, pokud se stěžovatelka jeho petitem domáhala zrušení rozsudku vrchního soudu i v tom rozsahu, jímž bylo potvrzeno zamítnutí žaloby směřující proti stěžovatelce; zjevně tak šlo v tomto rozsahu ve vztahu ke stěžovatelce o příznivé rozhodnutí a proto dovolání nebylo v tomto rozsahu subjektivně přípustné. Objektivně nepřípustné pak bylo dovolání shledáno proti té výrokové části, jíž byla stěžovatelce uložena povinnost peněžitého plnění vůči žalobci, neboť stěžovatelka podle Nejvyššího soudu nevymezila, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jí jde a od které ustálené rozhodovací praxe by se řešení takové otázky mělo odchylovat. Nevymezila konečně ani žádnou konkrétní právní otázku, na jejímž řešení dovoláním napadené rozhodnutí vrchního soudu závisí a jež by doposud nebyla Nejvyšším soudem řešena.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že tato představuje návrh zčásti zjevně neopodstatněný (ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu) a zčásti nepřípustný (ve vztahu k rozsudku vrchního a městského soudu).

5. Nepřípustnost je způsobena řádným nevyčerpáním dovolání. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (460/2017 Sb.) totiž neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y. Plénum Ústavního soudu dále konstatovalo, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím nepřípustná podle ustanovení .

6. K této situaci přitom došlo i v právě posuzovaném případě. Jak si totiž Ústavní soud ověřil z vyžádaného soudního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. (srov. č. l. 339 a násl.), dovolání stěžovatelky se ani nepokusilo vymezit jeho přípustnost podle pravidel stručně zmíněných výše, a to ani prostřednictvím hlubšího tvrzení o porušení základních práv a svobod stěžovatelky [srovnej k tomu odst. 54 stanoviska pléna sp. zn. ]. Ve stěžovatelčině případě není ostatně zjevná ani taková skutková otázka, jejíž hodnocení by znamenalo porušení jejích práv. Ačkoliv stěžovatelka teoretickým limitům přezkumu skutkových otázek v dovolání věnuje v podstatě celou ústavní stížnost (včetně blanketních odkazů na judikaturu Ústavního soudu), ve skutečnosti ani v dovolání a ani v ústavní stížnosti nezmiňuje žádnou dostatečně konkrétně, natož pak takovou, aby bylo možno z jejího eventuálně nesprávného posouzení dovodit ústavněprávní diskrepanci [v dovolání stěžovatelka v této souvislosti např. uvádí, že Vrchní soud v Praze "dostatečně nepřihlédl ke všem skutečnostem"; takto však vymezení skutkové otázky, jejíž nesprávné hodnocení by mělo založit přípustnost dovolání skutečně vnímat nelze - srov. k tomu například usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 2. 2018].

7. Odmítl-li Nejvyšší soud dále dovolání stěžovatelky částečně pro vady a částečně jako subjektivně nepřípustné, svůj postup zcela řádně vysvětlil (srov. rekapitulaci shora) a dostatečně vymezil - vzdor přesvědčení stěžovatelky v ústavní stížnosti - jakých výrokových částí rozhodnutí vrchního soudu se jeho jednotlivé úvahy týkají.

8. Za této situace tedy Ústavní soud nemohl shledat odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem v předmětné věci protiústavním. V této části je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

9. Za daných okolností a s přihlédnutím k závěrům výše citovaného stanoviska pléna pak Ústavní soud nemůže přezkoumávat ani ústavnost napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, neboť stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti řádně nevyužila procesních prostředků, které zákon k ochraně jejich práv připouští. Stručně řečeno, nepodala věcně projednatelné dovolání. Část ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu je tudíž nepřípustná. Stěžovatelka ostatně v ústavní stížnosti ani neuvádí žádnou argumentaci, kterou by tato rozhodnutí jakkoliv věcně, tím méně ústavněprávně, zpochybňovala.

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle jako návrh nepřípustný [srov. k tomu např. též usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 1. 2019].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2019

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu