Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1619/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019 č. j. -25 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2018 č. j. -437, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "). Dále namítá porušení y.

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka byla rozhodnutím Okresního soudu v Třebíči odsouzena za přečiny zpronevěry, úvěrového podvodu a podvodu, za něž spolu se sbíhajícími se přečiny zpronevěry a ohrožení výchovy dítěte jí byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 22 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu 20 měsíců. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo zamítnuto její odvolání a napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto její dovolání.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti polemizuje se závěry Nejvyššího soudu a uvádí, že pokud z civilního práva vyplývá absolutní neplatnost právního jednání, pak podle stěžovatelky nemohlo dojít z její strany k zajišťovacímu převodu vlastnického práva na vozidlo a tudíž nebylo možné, aby si vozidlo ve svém vlastnictví zpronevěřila. Případná nevědomost jednoho či obou účastníků o takové neplatnosti na uvedeném podle stěžovatelky nemůže ničeho změnit. Dále poukazuje na nutnost použít v případě pochybností vždy výklad pro spotřebitele příznivější (v trestní rovině nutno počítat též se zásadou v pochybnostech ve prospěch pachatele). Stěžovatelka se domnívá, že je pro její trestní věc relevantní, že smlouvy, jimiž se měla dopustit trestné činnosti, jsou smlouvami o půjčkách, které podle ní obsahují dílčí neplatná ujednání. Nesouhlasí též s hodnocením, že se dopustila podvodu, neboť plnila své závazky. Z těchto argumentů pak podle stěžovatelky plyne, že odvolací i dovolací soud dovozují její trestní odpovědnost též tam, kde není dána a nemá oporu v zákoně. Navíc namítá nesprávné právní posouzení věci ve spojení s určitými nedostatky ve skutkových zjištěních.

4. Podle Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle pak usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

5. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

6. Již z rekapitulace stěžovatelčiny argumentace plyne, že se týká jen jejích výhrad k výkladu právních jednání, k aplikaci podústavního práva na posuzovaný případ a ke skutkovým zjištěním obecných soudů. Ústavní soud v těchto jejích argumentech neshledal žádný relevantní argument, který by poukazoval na zásah do jejích základních práv a svobod. Pouhý nesouhlas s výkladem podústavního práva a posouzením konkrétních skutkových okolností případu obecným soudem nemůže založit pravomoc Ústavního soudu věcí se zabývat. Obecné soudy dostatečně vysvětlily své závěry a vyvrátily všechny relevantní stěžovatelčiny argumenty.

7. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nedospěl k závěru, že by došlo k zásahu do základních práv stěžovatelky, podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu