Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 647/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Jitky Routkové, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, se sídlem Krakovská 7, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2018 č. j. -26, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ve své ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní ochranu zakotveného v d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplynulo, že napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jímž bylo zastaveno řízení ve věci stěžovatelčina návrhu na určení neplatnosti rozhodnutí přijatých na shromáždění vlastníků jednotek pro nezaplacení soudního poplatku. Vrchní soud k argumentaci stěžovatelky, že se zmýlila a soudní poplatek uhradila na účet jiného soudu, uvedl, že ve výzvě k úhradě poplatku bylo uvedeno přesně číslo účtu i variabilní symbol, stanovící, na který účet má být poplatek uhrazen. Poplatková povinnost tedy nebyla splněna řádně, a proto krajský soud nepochybil tím, že řízení o návrhu stěžovatelky zastavil.

3. Stěžovatelka je přesvědčena, že popsaný postup porušil její právo na přístup k soudu. Ve své ústavní stížnosti argumentuje, že ve věci již po podání žaloby proběhla prekluzivní tříměsíční lhůta, a tudíž stěžovatelka již nemá možnost podat novou žalobu. Namítá též, že jí sice uhrazený soudní poplatek byl vrácen na její účet, nicméně stěžovatelka si to uvědomila až na základě napadeného rozhodnutí vrchního soudu. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti potvrzuje, že zaplatila soudní poplatek na účet věcně nepříslušného Okresního soudu v Liberci. Domnívá se však, že jí uhrazený poplatek neměl být vracen, ale že s ním mělo být naloženo dle § 154 odst. 4 daňového řádu jako s přeplatkem, který měl být použit na úhradu nedoplatku téhož daňového subjektu jiného správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, tj. na nedoplatek u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec. Stěžovatelka namítá, že při výkladu omezení jejího práva na přístup k soudu nebylo šetřeno podstaty a smyslu tohoto práva a nebyla zachována přiměřená rovnováha mezi nároky kladenými na celý systém organizace justice na straně jedné a právem na přístup k soudu na straně druhé.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.

6. Ústavní soud je dle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

7. Ústavní soud poukazuje na to, že sice zaručuje právo na soudní ochranu, avšak výslovně stanoví, že se jí lze domáhat pouze "stanoveným postupem" (srov. y). Stěžovatelka obdržela jasný pokyn, v jaké lhůtě a na jaký bankovní účet má svou poplatkovou povinnost splnit. Zákon o soudních poplatcích v v souvislosti s výslovně stanoví, že soudní poplatky se platí na účet zřízený u České národní banky pro soud, který je věcně a místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Tento zákonný pokyn stěžovatelka nedodržela. Platbu na jiný než zákonem stanovený účet soudu nelze považovat za řádné zaplacení soudního poplatku, a proto nelze shledat jako porušení práva stěžovatelky na přístup soudu, pokud poté, co stěžovatelka uhradila poplatek na účet nepříslušného soudu, bylo soudní řízení o jejím návrhu zastaveno. Argumentace daňovými přeplatky na platbu soudních poplatků je nepřípadná, neboť zákon o soudních poplatcích obsahuje speciální právní úpravu, která stanoví postup placení soudních poplatků a důsledky jeho nedodržení.

8. Jelikož Ústavní soud dospěl k závěru o nezasažení práva stěžovatelky na přístup k soudu či soudní ochranu napadeným rozhodnutím, podaná ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu