Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 587/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele V. V., t. č. Vazební věznice Praha - Ruzyně, zastoupeného JUDr. Bc. Michalem Březovjákem, advokátem, sídlem Školní 3362/11, Zlín, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. ledna 2019 č. j. -227, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v d (dále jen " "). Stěžovatel rovněž navrhl odklad vykonatelnosti napadeného usnesení a přiznání nákladů řízení.

2. Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou dne 24. 2. 2017 u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") proti vedlejší účastnici domáhal zaplacení částky 11 011 604 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci. Po zamítnutí žaloby podal stěžovatel proti rozsudku odvolání. Usnesením obvodního soudu ze dne 16. 1. 2019 č. j. -227 byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 550 581 Kč s poučením, že v případě nezaplacení bude odvolací řízení zastaveno.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel v úvodu ústavní stížnosti uvádí, že z procesní opatrnosti podal dne 13. 2. 2019 u obvodního soudu návrh na změnu nezákonného usnesení, který však dle svého názoru nepovažuje za prostředek ochrany svého práva ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

4. Podstata argumentace stěžovatele spočívá v tvrzení, že žalobu proti vedlejší účastnici podal dne 24. 2. 2017, kdy podle , o soudních poplatcích (dále jen " ") platilo, že od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nebo nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem. Podle odst. 3 citovaného ustanovení dopadalo toto pravidlo také na odvolací řízení. K podání odvolání došlo až po změně uvedené úpravy , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, který osvobození od soudního poplatku za podání návrhu proti státu ve věcech náhrady škody a jiné újmy způsobené výkonem veřejné moci zrušil, nicméně stěžovatel zdůrazňuje, že podle přechodných ustanovení se na řízení zahájená přede dnem nabytí jeho účinnosti použije úprava ve znění přede dnem účinnosti tohoto zákona. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, podle nějž platí, že řízení je zahájeno dnem, kdy návrh došel k soudu. Gramatickým, logickým i teleologickým výkladem dospívá k závěru, že v nyní posuzované věci došlo k nepřípustné retroaktivitě a soudní poplatek byl vyměřen v rozporu se zákonem. Stěžovatel rovněž upozornil, že výše poplatku je pro něj likvidační, kdy se navíc domáhá náhrady škody způsobené nesprávným postupem v exekučním řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud podle posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost není přípustná. Podle ustanovení platí, že ústavní stížnost jsou oprávněny podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. K tomuto pravidlu Ústavní soud tradičně uvádí, že napadnutelné rozhodnutí nebo jiný zásah musí představovat protiústavní útok orgánů veřejné moci vůči ústavně zaručeným základním právům nebo svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám nesmí být výrazem řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se musí vymykat obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Podstatné je, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci nelze čelit jinak než ústavní stížností a následně nálezem Ústavního soudu (k tomu srov. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

). Tato podmínka tedy není splněna tam, kde se poškozenému nabízí možnost obrany jinými procesními prostředky. V nyní posuzované věci je zřejmé, že zásah do ústavních práv či svobod stěžovatele by znamenalo až usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proti němuž by navíc stěžovatel mohl podat odvolání. Souladem postupu obvodního soudu se zákonem a ústavním pořádkem by se poté zabýval i nadřízený článek soustavy obecných soudů.

6. Ústavní soud k nyní posuzované věci současně připomíná, že v nálezu ze dne 23. 4. 2019

sp. zn.

vyslovil závěr, že vybírání soudního poplatku za odvolání podané žalobcem ve věci náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem podle položky 1 bodu 1 přílohy k zákonu o soudních poplatcích, je v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy a s čl. 36 odst. 1 a 3

a y. Stěžovatel však má procesní prostor k uplatnění těchto závěrů i mimo podání ústavní stížnosti.

7. S ohledem na povahu napadeného usnesení a možnost obrany jinými prostředky Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout jako návrh nepřípustný. Z toho důvodu Ústavní soud nerozhodoval samostatně o návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2019

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj