Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1296/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Radovana Suchánka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti M. P., zastoupeného JUDr. Bělou Sedláčkovou, advokátkou, sídlem Václavská 226/2, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2018 č. j. -35, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2018 č. j. -260 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. března 2018 č. j. -224, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práva zaručeného v d.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. , stěžovatel byl ústavní stížností napadeným rozsudkem téhož soudu uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle , za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na dvanáct měsíců. Dále bylo stěžovateli uloženo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě. Uvedeného přečinu se měl stěžovatel dopustit ve zkratce tím, že nezletilou poškozenou uchopil za batoh, zeptal se jí, zda si "hladí pipinku", natlačil ji na popelnice a rukou jí sáhl pod bundu, načež se nezletilá rozbrečela a stěžovatel ustoupil.

3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením zamítl. Ústavní stížností napadeným usnesením pak Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel uvádí, že se uvedeného přečinu nedopustil, v dané době měl na ruce ortézu, cesta byla kvůli počasí obtížně schůdná, navíc jde o ulici velice frekventovanou. Z přečinu je údajně usvědčován pouze výpovědí poškozené, jen opakovaně převyprávěnou. K pochybení navíc došlo při šetření se spolužačkami poškozené, a to mimo jiné i tím, že tomuto úkonu nebyl přítomen pedagog. Stěžovatel má konečně za to, že soudy opomenuly některé jím navrhované důkazy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc zasahovat do trestního řízení je striktně omezena na případy, v nichž došlo k neoprávněnému omezení základních práv a svobod účastníků trestního řízení, zakotvených především v hlavě páté y. Posouzení viny a případné vyměření spravedlivého trestu je věcí obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší tuto jejich činnost z hlediska "běžné" zákonnosti a věcné správnosti hodnotit, ani kdyby se s jejich závěry neztotožňoval. Pouze zjevné excesy v procesu provádění a hodnocení důkazů, spočívající v absenci jakékoliv logické či skutkové opory pro závěry rozhodujícího soudu, by byl Ústavní soud příslušný napravit zrušením napadených rozhodnutí. K takovému pochybení však podle názoru Ústavního soudu v nyní posuzované věci nedošlo.

8. Napadený rozsudek městského soudu je řádně a logicky odůvodněn a v rozhodnutích o opravných prostředcích je dostatečně reagováno na hlavní stěžovatelovy argumenty, které stěžovatel nyní v podstatě jen opakuje, proto Ústavní soud pro stručnost na odůvodnění napadených rozhodnutí odkazuje.

9. Lze v podstatě jen shrnout, že nalézací soud dostatečně objasnil, proč uvěřil výpovědi poškozené a jaké důkazy tuto výpověď podle jeho názoru podporují. Mezi ně přitom nepatří výpovědi spolužaček, ke kterým vůbec nebylo přihlíženo, jak už stěžovateli vysvětlil krajský soud (je proto irelevantní tvrzená nepřítomnost pedagoga, jakož i další stěžovatelovy výhrady v tomto směru učiněné).

10. Není pravda, že by došlo k pochybení v podobě tzv. opomenutých důkazů. Z napadených rozhodnutí je seznatelné, proč soudy některé důkazy neprovedly, přičemž nelze ani tvrdit, že by nějaký provedený důkaz byl pominut při hodnocení skutkového stavu. Nic z toho, co stěžovatel v ústavní stížnosti prezentuje, ústavně relevantním způsobem závěry obecných soudů nezpochybňuje. Lékařské zprávy jsou - jak je v napadených rozhodnutích uvedeno - s ohledem na vypracovaný znalecký posudek nadbytečné. Pokud jde o zprávu Českého hydrometeorologického u, není zcela jasné, jaký dopad by tvrzení o špatné schůdnosti silnice mělo dle stěžovatele mít pro výsledek trestního řízení, tím spíše pak za situace, kdy nošení ortézy (jež mělo dle stěžovatele být důvodem, kvůli kterému bylo pro něj obtížné po silnici jít) bylo vyvráceno výpovědí poškozené. Podobně nejasné jsou stěžovatelovy úvahy o frekventovanosti ulice - z ústavní stížnosti ani nevyplývá, že by v tomto směru navrhl v řízení před trestními soudy nějaký důkaz, přičemž i kdyby ulice frekventovaná byla, samo o sobě to stěžovatelovu vinu nezpochybňuje.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2019

Jiří Zemánek v. r.

předseda senátu