Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 4264/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Martina Tunkla, soudního exekutora, právně zastoupeného Mgr. Renatou Václavikovou Tunklovou, advokátkou, se sídlem Františkánská 7, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2018 č. j. -70, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě.

2. Z ústavní stížnosti a ústavní stížností napadeného usnesení zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.

3. Okresní soud ve Vyškově v rámci exekučního řízení usnesením ze dne 16. 10. 2017 č. j. -51 zastavil exekuci nařízenou tímtéž soudem a zamítl návrh povinné na odklad této exekuce. O nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech soudního exekutora rozhodl tak, že žádný z účastníků ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce.

4. Krajský soud v Brně na základě odvolání povinné i soudního exekutora ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že žádný z účastníků zastavení exekuce procesně nezavinil a že oprávněný v době podání návrhu důvodně vycházel z existence vykonatelného rozhodčího nálezu.

5. Podle stěžovatele nelze na něm spravedlivě požadovat, aby v obdobných případech sám nesl tíhu nákladů exekuce. Stěžovateli nejen nebyla přiznána odměna za provedení exekuce, ale nebyly mu přiznány dokonce ani hotové výdaje exekuce, které sám vynaložil. Krajský soud v Brně tak v konečném důsledku svým usnesením vytvořil stav, kdy stěžovatel coby soudní exekutor sám nese náklady exekuce, které činí 21 858,80 Kč. Tento stav je ovšem podle názoru stěžovatele nezákonný a ústavní stížností napadeným usnesením bylo zasaženo do základních práv stěžovatele garantovaných d.

6. vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz ]. V této části řízení o ústavních stížnostech je přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu napadených soudních rozhodnutí a údajů obsažených v ústavní stížnosti. Dospěje-li Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ve věci je nezbytné zohlednit, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o nákladech soudního exekutora v částce, kterou lze chápat jako bagatelní (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 8. 1. 2019 - všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na http://nalus.usoud.cz). V těchto případech se jedná o částku, která s ohledem na svou výši není - sama o sobě - schopna představovat porušení základních práv a svobod. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu dále plyne, že skutečnost, že nejsou uspokojeny všechny nároky soudního exekutora, nelze bez dalšího považovat za protiústavní (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 9. 2018). Zásah do základních práv a svobod stěžovatele by v takových případech mohla být vyvolána pouze extrémní svévolí, a nikoli jen nesprávnou interpretací či aplikací podústavního práva.

8. V tomto kontextu Ústavní soud posoudil námitky stěžovatele a shledal, že zásah do základního práva by bylo možné shledat pouze v extrémní situaci svévole při interpretaci ustanovení právního předpisu, tedy pokud by obecný soud svůj závěr řádně neodůvodnil, nebo pokud by se odůvodnění příčilo pravidlům logiky, bylo výrazem přepjatého formalismu nebo jinak vybočovalo z obecných principů spravedlnosti [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 15. 2. 2012 (N 32/64 SbNU 339) a contrario]. K tomu však v daném případě nedošlo. Krajský soud, proti jehož usnesení ústavní stížnost směřuje, odůvodnil svůj závěr o nákladech exekučního řízení dostatečným způsobem a jeho interpretace podústavního práva není svévolná či neodůvodněná.

9. Ústavní soud tedy po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl k závěru, že do základních práv a svobod, kterých se stěžovatel dovolává, nebylo zasaženo, neboť v rozhodnutí obecného soudu nelze nalézt žádné prvky svévole, je v souladu s judikaturou Ústavního soudu a z ústavněprávního hlediska vyhovuje i požadavkům na přesvědčivost a úplnost soudního rozhodnutí a že v dané věci není důvod odchýlit se od předchozích rozhodnutí o ústavních stížnostech stěžovatele ve srovnatelných věcech (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 11. 2018, usnesení

sp. zn.

ze dne 23. 10. 2018, usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 2. 2019, nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 19. 2. 2019).

10. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu