Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2869/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky I. M., zastoupené Mgr. Jaroslavem Tomanem LL.M., advokátem, sídlem Baťkovo nám. 552/2, Hradec Králové, proti postupu Okresního soudu v Jičíně ve věci sp. zn. , za účasti Okresního soudu v Jičíně, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Jičíně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka napadla zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Okresního soudu v Jičíně (dále též jen "okresní soud") ve věci sp. zn. , konkrétně pak v tom, že uvedený soud přes stěžovatelkou podaný odpor proti trestnímu příkazu nenařídil hlavní líčení ve věci. Je přitom přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud zakázal okresnímu soudu v tomto zásahu pokračovat.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka byla trestním příkazem okresního soudu ze dne 27. 4. 2018 č. j. -226 shledána vinnou přečinem zanedbání povinné výživy dle . Za to jí byl vyměřen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců.

3. Okresní soud nenařídil hlavní líčení s tím, že stěžovatelka podala odpor proti trestnímu příkazu k příslušnému soudu až po zákonem stanovené osmidenní lhůtě.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka vysvětluje, že z její strany došlo k omylu. Informaci v trestním příkazu o tom, že má odpor podat k Okresnímu soudu v Jičíně, který rozhodnutí vydal, si špatně přečetla. Odpor tak nejprve podala k Okresnímu soudu v Kolíně. Poté, co byla Okresním soudem v Kolíně poučena, že tento není příslušným soudem, podala odpor u Okresního soudu v Jičíně bez dalšího prodlení. Odpor však již byl odmítnut pro opožděnost. Následně zaslala soudu podání, ve kterém vyjádřila přesvědčení, že její odpor by měl být považován za včasný, když se pouze zmýlila. To soud posoudil jako žádost o navrácení lhůty, kterou však zamítl.

5. Stěžovatelka se cítí být takovýmto postupem soudu poškozena, kdy má za to, že soud přistoupil k věci přespříliš formalisticky. Mělo být také zohledněno, že je osobou bez právnického vzdělání.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92 y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. Nutno konstatovat, že dle § 314g trestního řádu se odpor "podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení". Komentářová literatura pak k tomuto ustanovení uvádí, že "odpor nelze podat jinam, než k soudu, který vydal trestní příkaz. Podá-li oprávněná osoba odpor k jinému soudu, je účinný jen tehdy, pokud se v zákonné lhůtě dostane k tomu soudu, který trestní příkaz vydal". (Draštík, Antonín a kol.: Trestní řád. Komentář. K § 314g; Praha, Wolters Kluwer, 2017, cit. dle právního informačního systému ASPI). Jeví se, že soud rozhodl v souladu s právní úpravou i její běžně užívaným výkladem.

9. Stěžovatelka odkazuje na skutečnost, že nemá právnické vzdělání. Ústavní soud nicméně nemá za to, že by požadavek na to, aby osoba podávající odpor jej podávala k soudu, který trestní příkaz vydal, představoval nepřiměřeně přísné nároky, které nelze od osoby bez právnického vzdělání požadovat. To pak zejména tehdy, když stěžovatelka byla řádně poučena, neboť v trestním příkazu bylo jasně uvedeno, ke kterému soudu je nutno odpor podat. Uvádí-li, že si jej "špatně přečetla", pak vlastně sama poněkud připouští, že k řádnému podání odporu postačovalo, kdyby textu trestního příkazu věnovala dostatečnou pozornost, a nikoliv, že by podání opravného prostředku pro svoji náročnost vyžadovalo právní zastoupení.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2019

Josef Fiala v.r.

předseda senátu