Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1079/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem 8. března 21/13, 460 05 Liberec V - Kristiánov, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. -518 ze dne 14. 12. 2018 a rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. -440 ze dne 20. 6. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresní soud v Liberci upravil poměry nezletilé N., dcery stěžovatelky, tak, že ji svěřil do střídavé péče rodičů a blíže vymezil konkrétní rozsah styku. Okresní soud dále uložil stěžovatelce povinnost přispívat na nezletilou v době, kdy bude nezletilá v péči otce, částkou ve výši 1 000 Kč měsíčně a otci povinnost přispívat na její výživu v době, kdy bude v péči stěžovatelky, částkou 4 000 Kč měsíčně s tím, že oba rodiče se budou stejnou měrou podílet na nákladech za mateřskou školu. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil jen dílčím způsobem ohledně rozvržení styku na straně otce s přihlédnutím k jeho zahraničním cestám, jinak rozhodnutí nalézacího soudu v otázce péče o nezletilou jako věcně správné potvrdil. Rozsudek okresního soudu pak změnil ve výroku o výživném tak, že výživné na straně otce zvýšil ze 4 000 Kč na 5 500 Kč měsíčně a určil jeho splatnost.

Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že soudy přehlédly zásadní důkazy v nich obsažené, zejména závěry soudem ustanovené znalkyně a stanovisko psychoterapeutek. Krajský soud se dle ní žádným způsobem nevypořádal s její rozsáhlou argumentací týkající se domácího násilí a se skutečností, že stěžovatelka z těchto důvodů podala na otce trestní oznámení. V části stanovení výše příjmů otce shledává stěžovatelka napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná, neboť z nich není patrno, jakými úvahami soudy dospěly k závěru o jejich měsíční výši. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je převážně opakováním argumentace, kterou již stěžovatelka předestřela ve svém odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a s níž se odvolací soud patřičně vypořádal. Soudy nepřehlédly závěry znalkyně ani stanovisko psychoterapeutek, vyložily je ale jinak než stěžovatelka. Ustanovená znalkyně dle soudů sice preferovala výlučnou péči jednoho z rodičů, avšak doporučila co možná nejširší styk druhého rodiče, který by se blížil střídavé péči. Tomu ostatně napadená rozhodnutí soudů odpovídají. Z trestního oznámení nemohl nalézací soud přirozeně vyvodit žádné závěry ohledně domácího násilí, neboť v době jeho rozhodnutí nebyly žádné úkony trestního řízení zahájeny (k tomu došlo až posléze dne 28. 8. 2018). Avšak ani odvolací soud nemohl vzít tyto skutečnosti v úvahu, jelikož o vině a trestu za trestné činy rozhoduje jedině (trestní) soud. Nalézací soud v bodě 8 svého rozsudku přehledně vyložil, z jakých konkrétních skutečností usoudil na příjmy otce. Z nich posléze vyšel i soud odvolací. Ani zde Ústavní soud žádný exces neshledal. Stěžovatelčin poukaz na zatajování majetku otcem apod. u soudů nenašel odezvu, poněvadž svá tvrzení nepodpořila relevantními důkazy. Však odvolací soud také uvedl, že zahraniční pracovní aktivity jsou objektivně obtížně zjistitelné. K tomu Ústavní soud uvádí, že jejich "vyšetřování" vskutku nebylo hlavním předmětem řízení, úvaha krajského soudu je v tomto ohledu racionální a přiměřená okolnostem případu. Konečně pokud jde o výtku stěžovatelky, že odvolací soud pozměnil rozsah styku, aniž otec podal odvolání, nutno poznamenat, že řízení ve věcech péče o nezletilé je nesporným řízením, které může být zahájeno a v něm rozhodnuto i bez návrhu. To platí obdobně i pro rozhodování odvolacího soudu (srov. § 26 z. ř. s.).

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný. Z týchž důvodů nevyhověl ani návrhu na odklad vykonatelnosti, o němž nerozhodl samostatným usnesením.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. května 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu