Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1209/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Vladimíra Sládečka a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Tran Van Ngo, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 834/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -38 ze dne 10. ledna 2019 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -45 ze dne 27. listopadu 2018, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a vedlejšího účastníka Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovateli bylo v řízení před správními orgány zrušeno povolení k trvalému pobytu a stanovena lhůta k vycestování z důvodu, že k získání tohoto povolení předložil osvědčení o znalosti českého jazyka, které neodpovídalo skutečnosti.

2. Stěžovatel se následně bránil před Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem. Správní soudy jeho žalobu a kasační stížnost zamítly. Dospěly k závěru, že stěžovatel řádně nesložil zkoušku ze znalosti českého jazyka. Stěžovatel přitom musel mít povědomí o obsahu a rozsahu zkoušky, kterou neabsolvoval celou. Nemohl se tedy oprávněně domnívat, že osvědčení o jeho znalostech odpovídá skutečnosti, a jeho předložení k žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu nemohlo být jednáním učiněným v dobré víře. Zrušení povolení odpovídá i předpisům Evropské unie, neboť jednání stěžovatele mělo podvodnou povahu.

3. Proti rozhodnutím správních soudů stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů a došlo i k porušení povinnosti České republiky dodržovat závazky z unijního práva. Tato porušení stěžovatel spatřoval v tom, že mu nebyl prokázán podvod vyžadovaný předpisy unijního práva. Závěry o jeho povědomí o nesprávnosti předloženého osvědčení jsou založeny na pouhých domněnkách. Stěžovatel se zkoušky zúčastnil a převzal též osvědčení o jejím absolvování. O organizaci zkoušky se nezajímal, protože je běžné, že občané Vietnamu se na zkoušku nepřipravují a opakují ji do jejího úspěšného složení. Nevěděl tedy, že neabsolvoval jednu část zkoušky a nevěděl ani o nesprávnosti osvědčení. Uložená povinnost k vycestování je vyhoštěním podle mezinárodního práva. Podle unijního práva však musí být při vyhoštění zohledněna řada faktorů, které nebyly vůbec řešeny. Nejde-li o vyhoštění, mělo být podle unijního práva stěžovateli umožněno, aby setrval na území České republiky na základě jiného pobytového titulu. Dále stěžovatel navrhl zrušení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, pro jeho rozpor s unijním právem.

4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadenými rozhodnutími i obsahem spisu Nejvyššího správního soudu; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

5. Pro posouzení námitek ústavní stížnosti je určující, že neústavnost napadených rozhodnutí dovozuje převážně z rozporu se sekundárním unijním právem. Ústavní soud však opakovaně uvedl, že právo Evropské unie není referenčním kriteriem přezkumu ústavnosti [nález

sp. zn.

ze dne 8. 3. 2006 (N 50/40 SbNU 443; 154/2006 Sb.)]. Ústavní soud není příslušný k tomu, aby vykládal ustanovení unijního práva, neboť k jejich interpretaci je oprávněn Soudní dvůr, který zajišťuje jednotný výklad a aplikaci práva Evropské unie [srov. nález

sp. zn.

ze dne 29. 11. 2011 (N 202/63 SbNU 357), odst. 24].

6. Zásadní tedy je, zda se oba správní soudy akceptovatelným způsobem vypořádaly se zárukami, které stěžovateli dává ústavní pořádek. V tomto ohledu stěžovateli nesvědčí žádné ústavně zaručené hmotné právo: jako cizinci mu ústavní pořádek nezaručuje ani vstup na území státu, ani pobyt na něm (srov. d) a jiného hmotného ústavně zaručeného práva či svobody se stěžovatel ani v základních obrysech nedovolával (např. y). Do úvahy tedy připadají toliko procesní práva podle a 2 y.

7. Ve věci zjevně došlo k plnému soudnímu přezkumu napadeného správního rozhodnutí, záruce y tak bylo učiněno zadost. Toto ustanovení totiž garantuje právo každého na přístup k soudu ve věci přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy a ve spojení s y zahrnuje i právo na to, aby soud v takovém případě rozhodnutí orgánu veřejné správy přezkoumal stanoveným postupem, tj. ve spravedlivém řízení, v souladu s příslušnými procesními předpisy při respektování jednotlivých záruk práva na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy páté y. Meritorní přezkum rozhodnutí správního soudu je namístě zpravidla jen tehdy, když je vedle porušení y tvrzeno i porušení jiného základního práva zaručeného ústavním pořádkem [nález

sp. zn.

ze dne 21. 10. 2004 (N155/35 SbNU 147)].

8. Ve vztahu k výkladu relevantních pravidel českého a unijního práva, případně hodnocení skutkových okolností případu tak je rozhodné, zda správní soudy rozhodly o tvrzeném právu stěžovatele "stanoveným postupem" ve smyslu y. Součástí tohoto postupu jsou veškeré zákonem stanovené požadavky kladené na účastníka řízení, jež musí být z jeho strany splněny, aby soud mohl rozhodnout v jeho věci a aby při tom mohl zohlednit jím předestřená tvrzení a důkazy [srov. nález

sp. zn.

zedne 25. srpna 2005 (N 165/38 SbNU 319)]. Povinnosti účastníka řízení postupovat stanoveným postupem odpovídá povinnost rozhodujícího orgánu, aby o řádně uplatněném právu rozhodl, své rozhodnutí řádně odůvodnil a vypořádal se se všemi právně relevantními námitkami účastníka řízení [např. nálezy

sp. zn.

ze dne 4. 9. 2002 (N 109/27 SbNU 213) a

sp. zn.

ze dne 22. 11. 2007 (N 205/47 SbNU 641)].

9. Nejvyšší správní soud i Městský soud v Praze se s relevantními výkladovými otázkami unijního práva dostatečně vypořádaly a ani stěžovatel netvrdí, že by šlo o protiústavně svévolné jednání z hlediska existence pochybností o správnosti výkladu unijního práva či odchýlení od judikatury Soudního dvora Evropské unie [nález

sp. zn.

ze dne 8. 1. 2009 (N 6/52 SbNU 57), odst. 20 a 24]. Skutkový závěr správních soudů o povědomí stěžovatele o nepravdivosti předloženého osvědčení pak není s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti nijak extrémní.

10. Vznesl-li stěžovatel námitky proti uložené povinnosti k vycestování, nelze k nim přihlédnout. Ze spisu Nejvyššího správního soudu totiž plyne, že je stěžovatel neuplatnil v řízení o kasační stížnosti. V tomto rozsahu tedy řádně nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně jeho práva [nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79)].

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Návrh na zrušení části právního předpisu sleduje osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu