Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4068/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti 1) stěžovatele Vladimíra Husky, zastoupeného JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem Údolní 5, Brno, a 2) stěžovatele Patrika Husky, proti výroku II. usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -207 ze dne 8. 11. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení o žalobě Miroslavy Huskové, bývalé manželky 1) stěžovatele, jejímž prostřednictvím se domáhala určení, že jediným společníkem ve společnostech HUKR, spol. s r. o., a AUTO - HUKR - VETERAN, s. r. o., a společníkem s podílem ve výši 80 % ve společnosti GALERIE HUKR, s. r. o., je 1) stěžovatel. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že předmětné obchodní podíly jsou součástí společného jmění manželů, přičemž 1) stěžovatel je převedl na 2) stěžovatele (syna žalobkyně z prvního manželství), aniž k tomu měl souhlas žalobkyně.

Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. -99 ze dne 26. 2. 2018 této žalobě vyhověl. Proti jeho rozhodnutí podali oba stěžovatelé jakožto žalovaní odvolání. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně nicméně svou žalobu zpět, a to v reakci na chování stěžovatelů, kteří v červenci 2018 uzavřeli nové převodní smlouvy, dle kterých 1) stěžovatel opět nabyl sporné podíly s tím, že je v žalobkyní požadovaném rozsahu znovu zapsán v obchodním rejstříku jako společník všech uvedených společností.

Vrchní soud v Olomouci (dále též "vrchní soud") následně tedy usnesením č. j. -207 ze dne 8. 11. 2018 rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Ve výroku II. pak rozhodl, že stěžovatelé, každý z jedné poloviny, jsou povinni zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 28 808,50 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 8 179,60 Kč. Tento postup vrchní soud odůvodnil odkazem na ustanovení , větu druhou , , ve znění pozdějších předpisů (dále též " ").

Stěžovatelé s rozhodnutím vrchního soudu o nákladech řízení nesouhlasili, což dali najevo v ústavní stížnosti. Vyjádřili přesvědčení, že k převodu předmětných obchodních podílů nebyl nutný souhlas žalobkyně a její žaloba tak nebyla důvodná. V důsledku toho podle jejich názoru žalobkyni nesvědčilo ani právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelé krom toho zdůraznili, že ke zpětnému převodu obchodních podílů z 2) stěžovatele na 1) stěžovatele přistoupili z důvodu, aby odvrátili zesplatnění úvěrů poskytnutých uvedeným společnostem, které jim hrozilo v důsledku panující nedůvěry úvěrujících peněžních ústavů ke 2) stěžovateli jakožto novému společníkovi, jež nemá žádnou úspěšnou podnikatelskou historii.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti.

Stěžovatelé byli při podání ústavní stížnosti zastoupeni advokátem JUDr. Miroslavem Tyrnerem, který přípisem ze dne 8. 2. 2019 oznámil Ústavnímu soudu, že k 31. 1. 2019 ukončil advokátní praxi. Ústavnímu soudu byla poté doručena plná moc opravňující JUDr. Pavla Knitla k zastupování 1) stěžovatele v tomto řízení. 2) stěžovatel novou plnou moc nepředložil. Ústavní soud jej proto přípisem ze dne 18. 3. 2019 vyrozuměl o tom, že si musí v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zvolit nového zástupce z řad advokátů, v návaznosti na což 2) stěžovatele vyzval k odstranění nedostatku spočívajícího v absenci plné moci a upozornil jej, že neodstraní-li vytýkanou vadu ve lhůtě do 20 dnů, bude jeho návrh odmítnut.

Jelikož k dnešnímu dni nedošlo k odstranění vytýkané vady, přičemž lhůta k tomu určená uplynula nejpozději dne 16. 4. 2019, Ústavní soud návrh 2) stěžovatele jako vadný dle ustanovení odmítl.

Co se týče stížnostního návrhu 1) stěžovatele, tento byl podán včas, je přípustný a splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k jeho věcnému přezkumu. Po zvážení předložených námitek i přiloženého listinného materiálu Ústavní soud nicméně dospěl k závěru, že není opodstatněný.

V projednávané věci se jedná o problematiku nákladů řízení, ohledně níž Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře konstatoval, že zpravidla není předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity zakládající porušení jeho základních práv a svobod. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl zejména obsažen prvek svévole [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17)]. Pochybení takového rázu ovšem Ústavní soud v projednávané věci neshledal.

Z ustanovení , které vrchní soud v konkrétním případě aplikoval, se podává, že "jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení)". Obdobně jako jiná ustanovení týkající se rozhodování o náhradě nákladů řízení, je citované ustanovení vykládáno teorií a praxí ryze procesně [srov. Jirsa J. a kol.: Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha II. -180 . 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016. str. 418 - 420, a judikatura tam uvedená], což znamená, že i důvodnost podaného návrhu ve smyslu citovaného ustanovení třeba uvažovat procesně, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce (tj. podle procesního výsledku a nikoli podle hmotného práva). V nyní posuzovaném případě bylo tudíž podstatné pouze to, zda požadavek žalobkyně, aby se 1) stěžovatel opětovně stal společníkem ve všech zmiňovaných společnostech, byl uspokojen. Případné pohnutky 1) stěžovatele, které jej k tomuto kroku vedly, či tvrzená hmotně právní nedůvodnost uplatněné žaloby, zde nehrály žádnou roli.

Ústavnímu soudu zbývá uzavřít, že v rozhodovací činnosti vrchního soudu kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje. Ústavní stížností konfrontované právní závěry vrchního soudu jsou výsledkem aplikace a interpretace právních předpisů, jež jsou v mezích ústavnosti. Napadené rozhodnutí je rovněž řádně odůvodněno.

Vzhledem k výše uvedenému, kdy Ústavní soud nezjistil, že by došlo k porušení ústavně zaručených práv 1) stěžovatele, postupoval tedy dle ustanovení a předloženou ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu