Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 483/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Trung Kien Phama, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. -148, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. -139, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2018, č. j. -127, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 5. 2. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatel se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhal na státu zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouho trvajícím soudním řízení.

Rozsudkem nalézacího soudu ze dne 31. 5. 2017, č. j. -60, bylo žalobě stěžovatele částečně vyhověno, když byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 34.125 Kč s příslušenstvím. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. K podanému odvolání Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 7. 12. 2017, č. j. -110, zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil.

Poté, co bylo ve věci podáno dovolání, vyzval soud prvního stupně stěžovatele k zaplacení soudního poplatku z dovolání ve výši 14.000 Kč. Jelikož nedošlo k jeho úhradě, nalézací soud dovolací řízení ústavní stížností napadeným usnesením zastavil. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a současně poučil stěžovatele, že proti usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné. Stěžovatel byl po podání dovolání Nejvyšším soudem vyzván k uhrazení soudního poplatku za dovolání, a jelikož se tak nestalo, dovolací řízení ústavní stížností napadeným usnesením zastavil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti, zjednodušeně řečeno, vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že i ve věcech, kdy účastník řízení uplatňuje svůj nárok vůči státu podle , je povinen platit soudní poplatek. Navíc, poplatky za řízení před nalézacím, odvolacím a dovolacím soudem jsou podle něj neproporcionální. Uvedeným způsobem má pak docházet k zásahu do jeho základních práv, jež jsou mu garantována d.

III.

Ústavní stížnost je z části opožděná a z části zjevně neopodstatněná.

Ze shora uvedeného vyplývá, že stěžovatel brojil proti usnesení soudu prvního stupně, jímž došlo k zastavení dovolacího řízení ve věci samé pro nezaplacení soudního poplatku a rovněž proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Podle náhledu Ústavního soudu nelze přehlížet, že stěžovatel byl odvolacím soudem řádně poučen o tom, že podání dovolání proti jeho usnesení ze dne 26. 3. 2018 není přípustné. Doručením usnesení odvolacího soudu tak počala stěžovateli běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti. Jelikož stěžovatel podal dovolání proti odvolacímu soudu již dne 28. 3. 2018, je zřejmé, že lhůta pro podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení soudu prvního a druhého stupně marně uplynula.

Pokud stěžovatel napadl dovoláním též usnesení Nejvyššího soudu, není pochyb o tom, že se vzhledem ke shora řečenému jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Z toho důvodu považoval Ústavní soud stížnost stěžovatele ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu za zjevně neopodstatněnou.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. -148, v souladu s ustanovením jako návrh zjevně neopodstatněný a ve vztahu k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, č. j. -139, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 2. 2018, č. j. -127, v souladu s ustanovením jako návrh opožděný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu