Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2969/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Stavební a obchodní společnosti Most, spol. s r. o., se sídlem Obrnice 10, právně zastoupené JUDr. Oldřichem Godyckim, advokátem se sídlem Mírové nám. 48, Louny, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2018 č. j. -353, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 3. 9. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to pro porušení d (dále jen " ").

2. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 1017 č. j. -324 potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2016 č. j. -282, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 1 467 619,08 Kč s příslušenstvím, byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 206 665,87 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastnicemi (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastnicemi (výrok II.).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu (vyjma jeho prvního výroku v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé) podala stěžovatelka dovolání. Odvolacímu soudu v něm vytýkala, že vyřešil otázky procesního a hmotného práva v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na jehož rozhodnutí poukazovala. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů v dotčené části, případně aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se zamítá žaloba i ohledně částky 1 467 619,08 Kč s příslušenstvím a žalobkyni bude uloženo nahradit stěžovatelce náklady za řízení před soudy všech stupňů.

4. Dovolací soud dovolání odmítl zčásti pro vady a zčásti jako nepřípustné. Dovodil, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující. "Pokud však dovolatelka namítá, že odvolací soud v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (konkrétně s jeho usnesením ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. ) vyřešil otázku procesního práva, spočívající v jeho povinnosti zasáhnout do hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně za situace, kdy způsob hodnocení důkazů soudem prvního stupně a odůvodnění jeho rozhodnutí není v souladu s a , patrně přehlédla, že odvolací soud tuto otázku v napadeném rozhodnutí neřešil a na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil. Již z tohoto důvodu proto tato otázka nemůže přípustnost dovolání podle otevřít." Dále dovolací soud uvedl, že "pokud tedy dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání podle v tom, že odvolací soud při řešení vymezených hmotněprávních otázek nepostupoval v souladu s rozhodnutími Nejvyššího soudu, na něž souhrnně (a nikoli u každé jednotlivé otázky) poukazuje, trpí dovolání v této části vadou, kterou však již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), dovolatelce uplynula". Nejvyšší soud dále stěžovatelce vytknul, že staví-li svou argumentaci na kritice skutkových zjištění, tak ve skutečnosti neuplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , který je třeba vymezit tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (srov. ). Dovolání tak postrádá i řádné vymezení dovolacího důvodu. To platí i o řešení otázky změny předmětné smlouvy o dílo, u které spatřuje dovolatelka příčinu nesprávnosti právních závěrů odvolacího soudu především v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje obsáhle skutkový stav věci a polemizuje s důvody, pro které Nejvyšší soud odmítl její dovolání. Tyto důvody považuje za ryze formalistické.

6. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že rozeznává v jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

7. Jak dovolací soud v minulosti přiléhavě vyložil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018 sp. zn. ; všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z: www.nsoud.cz), dovolání je mimořádný opravný prostředek a z ústavního pořádku nevyplývá nárok na podání dovolání či jiného mimořádného opravného prostředku (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 20. 2. 2018). Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 28. 11. 2017 (č. 460/2017 Sb.) uvedl, že právo na přístup k soudu není absolutní, nýbrž může podléhat určitým omezením, jež koneckonců vyplývají přímo ze znění y, který garantuje právo domáhat se svého práva u soudu stanoveným způsobem - s tím, že podmínky a podrobnosti stanoví zákon ( y).

8. Dovolání, jehož přípustnost může být založena podle , je mimořádný opravný prostředek, který Nejvyšší soud může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [usnesení

sp. zn.

ze dne 28. 3. 2013 (U 5/68 SbNU 541)]. Mimořádnost takového opravného prostředku představovaná uvážením dovolacího soudu vede Ústavní soud k ještě zdrženlivějšímu přezkumu, než je tomu v případě běžných meritorních rozhodnutí. Dovolací soud však musí i rozhodnutí o nepřípustnosti dovolání (stručně) odůvodnit konkrétními důvody, které se vztahují k otázkám předestřeným dovolatelem [srov. např. nálezy

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2016 (N 30/80 SbNU 391) či

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2016 (N 153/82 SbNU 431)].

9. Posouzení přípustnosti dovolání podle může Ústavní soud posuzovat pouze z hlediska jeho ústavnosti. Fakticky se tak jeho přezkum omezuje na posouzení dvou otázek, a to, zda dovolací soud neodepřel účastníkovi řízení soudní ochranu tím, že odmítl dovolání, aniž by se ve svém odůvodnění, pokud jde o jeho přípustnost, náležitě vypořádal se stěžovatelem řádně předestřenou právní otázkou, nebo tím, že v rámci svého posouzení právní otázky, ať už vyústilo do odmítnutí dovolání nebo připuštění dovolacího přezkumu, aproboval právní výklad, který je v rozporu s ústavně zaručenými základními právy a svobodami (nález

sp. zn.

).

10. Co se týče vad dovolání, mezi povinné náležitosti dovolání podle patří vymezení důvodu dovolání a uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést jak právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení), tak tuto nesprávnost - při vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání - konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, kterému náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Neboli, dovolatel je povinen jasně vymezit relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od této relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu či v čem je tato praxe rozporná nebo v čem je třeba ji změnit, případně že se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou. Případně lze přípustnost dovolání podle okolností vymezit i odkazem na relevantní rozhodovací činnost Ústavního soudu (srov. cit. ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. ). Pokud dovolatel svou argumentační povinnost nesplní, dovolací soud může odmítnout dovolání jako vadné.

11. Ústavní soud po přezkoumání napadeného usnesení neshledal, že by se Nejvyšší soud s dovoláním stěžovatelky vypořádal nedostatečně; z jeho usnesení jsou patrné konkrétní důvody, které jej vedly k vyřčeným právním závěrům. Právo stěžovatelky na spravedlivý proces tak porušeno nebylo.

12. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu