Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2586/18

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Heleny Šedivé a Václava Bendla, zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem, sídlem náměstí 14. října 496/13, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2018 č. j. -155, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, sídlem Václavská 316/12, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") stěžovatelé navrhují zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím měla být porušena jejich základní práva, zaručená ustanoveními d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; současně měl být podle stěžovatelů porušen a y.

2. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem pro uznání ze dne 6. 8. 2015 č. j. -36 nahradil projev vůle vedlejší účastnice uzavřít se stěžovateli smlouvu o převodu v něm specifikovaných pozemků v katastrálním území Letňany.

3. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 27. 4. 2016 č. j. -80 meritorní výrok rozsudku obvodního soudu potvrdil.

4. K dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu i rozsudek obvodního soudu zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud totiž dospěl k závěru, že ve věci nebyly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle (dále jen " "), resp. podmínky pro vydání tzv. kvalifikované výzvy podle

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé jsou si vědomi, že směřují ústavní stížnost proti rozhodnutí v nepravomocně skončené věci, jsou nicméně přesvědčeni, že jejich ústavní stížnost je přípustná, přičemž výslovně odkazují na nález ze dne 15. 1. 2009

sp. zn.

(N 10/52 SbNU 103) a usnesení (stěžovateli nesprávně označené za nález) ze dne 19. 2. 2015

sp. zn.

(dostupné v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz), ze kterých podle stěžovatelů vyplývá možnost podat ve výjimečných případech ústavní stížnost i proti kasačnímu rozhodnutí soudů vyšší instance. Podle mínění stěžovatelů je přitom předmětné řízení - z hlediska možnosti vydat rozsudek pro uznání - de facto pravomocně skončeno. Nadto stěžovatelé namítají, že závěry, jež Nejvyšší soud v napadeném rozsudku uvedl, jsou nesprávné, nepřezkoumatelné a zcela se vymykají dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu (argumentaci stěžovatelů z dále uvedených důvodů netřeba podrobněji rekapitulovat).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tedy se v prvé řadě musí zabývat otázkou, zda je ústavní stížnost podána včas, resp. zda je přípustná. V posuzovaném případě k takovému závěru z dále uvedených důvodů nedospěl.

7. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu . Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

8. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit pouze v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005

sp. zn.

(N 6/36 SbNU 53). Posuzovaná věc však do kategorie takových zcela výjimečných případů nespadá.

9. Odkaz stěžovatelů na nález

sp. zn.

přitom není přiléhavý, neboť tehdejší ústavní stížnost sice taktéž vycházela z dosud neskončeného řízení, nesměřovala však proti kasačnímu rozhodnutí, kterým by věc byla vrácena soudu první instance k dalšímu řízení; navíc tamní stěžovatelka vystupovala v opačném procesním postavení než stěžovatelé. V případě odkazu na usnesení

sp. zn.

potom platí, že i v tamní věci Ústavní soudu shledal nepřípustnost ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí, jímž byla věc vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu řízení - viz bod 8. odůvodnění odkazovaného usnesení.

10. Je tedy namístě zdůraznit, že Ústavní soud, nemá-li jednat ultra vires, by se mohl věcně zabývat posuzovanou ústavní stížností jen tehdy, byl-li by dán jeden z důvodů předvídaných v , tedy v daném kontextu pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelů.

11. Nic takového však stěžovatelé netvrdí. Postačí proto zdůraznit, že ani skutečnost, že obsah odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího soudu vskutku via facti téměř vylučuje možnost vydání pro stěžovatele příznivého rozsudku pro uznání, nemůže založit přípustnost jejich ústavní stížnosti.

12. Nadto platí, že - je-li ústavní stížnost nepřípustná - je zcela bez významu, zda je napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu věcně nesprávné, nebo dokonce rozporné s dosavadní rozhodovací praxí. Tuto skupinu námitek totiž budou moci stěžovatelé uplatnit v budoucnu, budou-li mít i nadále za to, že v pravomocně skončeném řízení byla napadeným rozsudkem dovolacího soudu porušena jejich základní procesní práva.

13. Ústavní soud ze zaznamenaných důvodů proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.

14. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že dne 30. 11. 2018 obdržel nevyžádané vyjádření vedlejší účastnice; toto vyjádření nebylo stěžovatelům zasláno k eventuální replice, neboť jeho obsah nebyl s to nabýt v řízení o nepřípustné ústavní stížnosti jakéhokoli procesního významu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2019

JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.

soudce zpravodaj